Blíží se večer a družina musí najít místo, kde uloží na noc hlavy.
Po rozhovoru s místním farmářem se dozví o starém mlýnu, kterému se každý zloděj vyhne oklikou, kde straší. To družinu zaujme a s pár vylouděnými bramborami se do mlýnu vydá.
zatímco Chrod si ze strašidel nic moc nedělá, Iris se ze strachu bojí i projít dveřmi. Její podezření se potvrdí, když vevnitř najdou strašidelnou truhlu pokrytou krví. Truhle se dvojice chytře vyhne a jde prohledat i zbytek stavení. Mlýn je zaprášený, plesniví a sešlí ale jinak neskýtá nic podezřelého, s výjimkou milostné básně napsané krví.
Denního světla ubývá a tak se jde družina ještě kouknout na zahradu. Tam najdou pod starým dubem čtyři hroby. Zneklidněni svým nálezem se rozhodnou přespat v kuchyni poblíž hlavních dveří (pro případ potřeby rychlého ústupu), a rozdělí si hlídky.
první část noci hlídá Iris a družina ji prožije v naprostém klidu. Chrodova hlídka je doba kdy se ze strašidelného mlýnu stane nebezpečný.
Ve své nekonečné zvědavosti se barbar rozhodl podezřelou truhlu prozkoumat a rychle zjistil že truhle je ve skutečnosti živá (mimic). Stačilo mu utržit jednu dobře mířenou ránu aby vzal nohy na ramena a běžel vzbudit zlodějku.
Naneštěstí pro něj, Iris spala spánkem spravedlivých a trvalo dlouho než se probudila. Až po pořádném proklepání se vzbudí a přidá se k boji. Ve dvou již proti nim truhla nemá žádnou šanci a družině se podaří vyhrát.
Je nad ránem a skupina znovu pročítá báseň, a najednou je to trkne. V hrobech je schovaný poklad. Nejisti kvůli nízkému množství životů ale jinak odhodláni získat bohatství se vydají na zahradu. V prvních paprscích slunce se rozzáří hrob s ukrytým pokladem.
Skupina je hodně zhuntovaná ale alespoň mají peníze. Nový den je před nimi a proto se rozhodli konečně se dát do pořádku a vydali se do campu za městem.