Ranní výslech zajatců našim dobrodruhům nic nového nesdělil, a tak se s nimi rozloučili. Aredhel a Chrod strávili pár dalších dnů tréningem a studiem, pro přechod na další úroveň.
Letní dny se vlekly, a to obzvlášť pro Iris, která neměla co dělat. Občas měla pocit jako že uběhly 4 měsíce, a přitom to bylo pouhých pár dnů. Čas si zkracovala touláním po městě a trávením času s Ladou. Od oné ho večera v mlýně už žádného ducha neviděla a snad tomu tak i zůstane. ´Bojí se husy duchů? ´ zeptala se Iris Lady která se zrovna chladila v řece za mlýnem. Lada zapřemýšlela a po chvíli odpověděla ´Já nemám ráda věci, které nejsou na svém místě. Mraky, slunce a ptáci jsou na obloze. Ryby, krabi a žáby jsou ve vodě. No a duchové, ti patří na onen svět´. Iris se nad slovy chvilku zamyslela a po chvilce uznala že jí dávají smysl. Žába jí zatím vyděsila jen jedna a ta byla přerostlá.
Skupina ještě zašla do města na nákup stanu a vyzvednutí odměny od místního alchymisty, tím byly dva vaky beztíže. A vydala se na další dobrodružství. Odpovědi se jim jistě dostane na záhadné stránce 273 oné encyklopedie. Snad budou mít štěstí u Elvířina manžela, který přebýval v Dolním Přístavišti.
První část cesty byla poměrně klidná než skupina narazila na most, jenž museli přejít. Most totiž patřil skřetovy, který od pocestných vybíral mýto. Skupina neměla ale na mysli vydání dalších zlaťáků. A tak se s ním domluvili na přechod, výměnou za provedení drobné služby. Skřet je požádal o doručení dárku do lesa. Dárek byl kouzelný prsten a skupina jej měla nechat na velkém pařezu v lese, poblíž velkého stromu. Skupina radostně přijala. A i přes protesty Iris, která chtěla prsten čmajznout pro sebe, se vydaly do útrob hustého lesa.
Cesta se divně kroutila a chvílemi i naprosto ztrácela, avšak po hodině chůze se jim podařilo najít mýtinu s velkým stromem. Prsten usadili na pařez jak měly ale než se jim podařilo odejít, přemohla je zvědavost. Co za nestvůru si asi dárek vyzvedne? Členové skupinky se systematicky rozprostřely v okolí pařezu a poschovávali se za okolní stromy.
Trvalo to asi hodinu, ale najednou se v lese ozval šumot. Z lesa se pomalu vysoukal krab velikosti většího kočáru. Velmi obezřetně si prohlídl prsten na pařezu a pak si jej navlékl. Skupinka se zatajeným dechem tuto obludnost sledovala a v ten okamžik si Iris vzpomněla na Ladino přirovnání duchů a krabů. ´Že ty si to musela takhle zakřiknout, ty huso´ pomyslela si hobitka. Ale to už navzdory svému lepšímu úsudku vyšla zpoza stromu a se vší úctou houkla na kraba.
Krab byl drobným stvořením i jeho jednáním zaskočen, a tak se bleskurychle přiblížil, aby si hobitku prohlédl. Iris se málem podlomily kolena strachem, ale naštěstí zachovala balanc a odskočila krabovi z cesty. Jeho zvědavost ale pořád nebyla ukojena. Začal se zlodějkou promlouvat a nenápadně se k ní mezi slovy přibližoval. Chrod i Aredhel byly zkoprnělí strachem a tento děsivý tanec pouze sledovaly zpoza stromu. Naštěstí pro Iris byl krab dnes v dobré náladě a tak se k ní po chvíli přestal přibližovat, slušně se rozloučil a zmizel v lese.
Stále ještě roztřesena z tohoto setkání se Iris chtěla rychle dostat ven z lesa. Bohužel dřív než se stačila otočit, se k nim začalo přibližovat záhadné světélko. ´Chyťte tu potvoru. ´ Ozvalo se z poza stromů. A to už se za světýlkem vykutálel jakýsi rozčílený a špinavý muž. Skupina záhy ve světýlku poznala vílu a tak se rozhodli zbrunátnělému cizinci pomoct.
Všichni přítomni začali drobné a kouzelné stvoření obkličovat. Byla to však Iris která, nyní tváří v tvář protivníkovy mnohem menšímu než je ona, se odhodlala k první ráně. Profesionálně hozený vak na vodu přišpendlil vílu k zemi, kde na ní začala z hrdla vytékat voda div se neutopila. Vyděšena z právě spáchaného válečného zločinu jí začala iris okamžitě pomáhat a omlouvat se. Jenže souboj stále neskončil. Muž se stále přibližoval a s vytaženým mečem hulákal. To však nemohlo vyvést Aredhel z míry. Elfka jen mávla hůlkou a za doprovodu záblesku modrého světla se muž rychle klátil k zemi.
Jen co skupině došlo že muž je jen prachsprostý pytlák, svázaly ho na místě a začali pomáhat víle která jim po chvilce přemlouvání slíbila i odměnu za záchranu. Tedy jen co uschne.