Všechny jednotky se rozestoupily. Kouzelníci a lučištníci byly na hradbách, vojáci se poschovávaly před městem. Chrod i Aredhel vymyslely jednoduchou ale účinnou strategii. Počkají, než se nepřítel přiblíží a pak udeří. Moment překvapení je jedna z výhod, o kterou se nenechají připravit. Jelikož byly vojáci roztroušeni na více místech, byl domluven signál k útoku, který si na starosti vzal Chrod. Aredhel se krčila na cimbuří společně s ostatními kouzelníky a pevně tiskla svitek, který dostala od Elesnéra, v ruce. Alice byla na úplně druhém konci pole a hlídala si ozbrojence z Bronzového Průsmyku.
K poledni se mezi stromy začaly míhat stíny a na obloze nebylo ani mráčku. Tohle období roku je vždy velmi suché, snad proto se František Nezdolný rozhodl pro útok právě teď. Netrvalo dlouho a stíny byly seřazeny v lese a čekaly na rozkaz.
Mezitím na poli před městem nebylo vidět ani živáčka. Všechny části obranné milice byly pečlivě schovány a vyčkávaly na znamení.
A v tom to začalo, banditi, okultisté s pavouky neuvěřitelných rozměrů a za nimi František Nezdolný jedoucí na koni. Pokřik vetřelců se rozlehl až k městu a schovaným jednotkám přeběhl mráz po zádech. Aredhel se rozhlédla po běžící skupině a tiše rozlomila pečeť svitku. Uvnitř se nacházelo velmi dlouhé zaklínadlo, které teď musela dokonale odrecitovat. Hlavně ona sama si byla vědoma že mají se svitkem pouze jednu šanci. Kdyby seslala déšť příliš brzo, Nezdolný by se stáhl a příliš pozdě by zas znamenalo zkázu pro průsmyk. Musela se spolehnout na Chroda s Alicí, že do té doby brány města ubrání.
Chrod, zpoza velkého kamene, sledoval blížící se armádu nekale známého bandity. Dýchalo se mu z tuha a ruce jako kdyby měl obtěžkané olovem. Věděl, že na něj čekají jak vojáci a lukostřelci tak i Alice. Po očku mrknul na Ladu a naštěstí jej husa sledovala, a tak k němu slétla. Chrod jí předal zprávu která na poslední chvíli změnila jejich strategii. Jen co husa zprávu předala jednotkám na hradbách, začaly se na útočníky snášet šípy jeden za druhým.
To byla dostatečná výstraha pro bandity že je na ně něco připraveno ale už bylo pozdě. Chrod zakřičel ze své skrýše a tím pobídl všechny jednotky k synchronizovanému útoku. Bitva začala.
Chrod měl najednou co dělat, aby se udržel s tempem útočníků. Jeden za druhým na něj naskakovaly ozbrojenci, ale Chrod se svou sekyrou kosil jednoho za druhým. V jeden okamžik zahlédl i nepřítele kterého dobře znal. Řezník z farmy u Bělpuchu tu stál a s napřaženýma rukama sledoval barbara. Naštěstí se ale Řezník přepočítal. Jeho minulá prohra totiž nebyla štěstí na straně mládence ale pouhá převaha válečnických dovedností, kterou tu Chrod opět bez problémů předvedl.
Barbar bojoval udatně ale s každým poraženým nepřítelem byl tlačen blíže a blíže ke velkému kameni. A jen co banditů už moc nezbývalo, začala se přibližovat větší skupinka pavouků. V jeden okamžik je musel Chrod odrážet i tři najednou. Ať sekal jak chtěl, nekonečná zásoba nohou se na něj tlačila ve větším počtu než byl schopen odrážet. Utržil první ránu do nohy což způsobilo pokles v jeho obraně. Další rána se už trefila do ramene a o chvíli později zase do hrudi. Válečník si nepamatoval kdy naposled cítil takový strach, teď už ho zachrání jen zázrak. TŘÁSK. Hrom zazněl nad hlavami všech ještě stojících bojovníků, a značil příchod mohutné průtrže mračen.
Konec svitku se zdál ještě v nedohlednu, když o sebe zatřískala první ocel s ocelí. Aredhel slyšela vřavu pod sebou na poli, ale neodtrhávala oči od svitku. Četla a odříkávala zaklínadlo co jí jen hlasivky a plíce dovolily. Text jí připadal jako bez konce a lučištník stojící opodál pálil jeden šíp za druhým. Když v tom to najednou přišlo, v zorném poli se jí objevil konec textu. S výkřiky v pozadí odříkala poslední odstavec na jeden mohutný nádech. Nevěděla jak bitva pokračuje, ale každá sekunda může být cenná pro někoho na poli. Jen co dokončila text, nebe nad ní zahřmělo. Město Bronzový Průsmyk už nebylo nadále zalito sluncem. Ne, nad pohořím a sousedícími pozemky se objevil obrovitý mrak kruhovitého tvaru, a uprostřed toho zmatku stála mladá kouzelnice Aredhel Faerahrn Jitřenka.
Elfce stačil jediný pohled na vřavu dole aby si všimla že nepřátelské jednotky rozdělily obranu na dvě části, a uprostřed mezi dvěma liniemi sprintoval na koni František směrem k branám města. Aredhel ještě rozdýchávala zaklínadlo ze svitku, ale naštěstí měla připravenou svou hůlku do které den před bitvou vložila silné zaklínadlo. Zamířila proutek na hobita a seslala k němu blesk takových rozměrů, že jí samotnou překvapil. Teplo z výboje cítila na tváři, když pohlížela na Františka jak se se svým ořem klátí k zemi.
Jen co začalo pršet přestaly být pavouci taková výzva, jejich obrana se ztenčila a tak bylo snazší je porazit. Posledních pár odpůrců pak bylo zadrženo a svázáno. Společně s Františkem, který byl po zásahu magickým útokem v bezvědomí byly před městem znehybněni čtyři útočníci. Kolem nich stále vydatně pršelo a mrtvoly obludných pavouků z jiné dimenze se pomalu roztékaly.