Mezi svázanými vetřelci seděl i nenápadný mužíček. Starý trpaslík, který vypadal poněkud křehce, koukal utkvělým pohledem přímo na Aredhel. ´Jak se jmenujete? ´ zeptala se elfka. Trpaslík se na chvilku zamyslel. Nebyl si jistý jestli jí chce své jméno sdělit, to právě ona ho připravila o jediného přítele.
´Jmenuji se Fodrin.´ řekl trpaslík nakonec. Aredhel se zarazila ´R-Ráda vás poznávám.´. Její potěšení trpaslík nesdílel a při dalších otázkách jí převážně odcekával. Chrod mezitím rozmlouval s dalším ze zadržených, nebyl si jistý, jaký je rozdíl mezi loupežníky a žoldáky. Přítomnost překupníků, pašeráků a okultistů k jeho chápání také nepřispívaly.
Do tohohle zmatku se probral František Nezdolný. Chvilku by mu bývalo trvalo uvědomit si co se děje, ale chvilky se mu nedostalo. Všichni přítomní se na něj otočily a okamžitě vyžadovali, aby vysvětlil své jednání. František se chvilku porozhlížel po přítomných, než si všiml Aredhel. Díky bohu, ta jistě pochopí jeho vysvětlení. ´Aredhel, ten trezor byl prázdnej´. Přímočaré vysvětlení bohužel dopadlo na neúrodnou půdu.
´O čem to mluvíš? Jaký trezor? ´ Začala se rozhořčovat frustrovaná Aredhel, zatímco Chrod za ní kýval hlavou, předstírajíc že ví co se děje. František, stále ještě mírně dezorientován, se otočil na Fodrina. ´Už nemá smysl to schovávat, vrať jim paměť. ´ Fodrin pronesl jakési zaklínadlo v trpasličině a jak Chrod, tak Aredhel si jako mrknutím oka vzpomněli na celí svůj život až do okamžiku v žaláři Bronzového Průsmyku který se odehrál před čtyřiceti dny.
Blížil se konec jara roku 218, období mlhoviny na ostrově Nihil Aurum.
Chrod, Aredhel a Iris se spolu s pár dalšími dobrodruhy sešli v hostinci, aby se domluvily na práci, která vyžaduje velké množství dobrodruhů. Konkrétně se jednalo o doprovod karavany vyslané Královskou Berní Institucí, která měla po dobu jednoho týdne cestovat po jižní části ostrova a vybírat daně od místních leníků. Mezi přítomnými se nacházel i František Nezdolný. Ten se vším, co bylo řečeno jenom mlčky souhlasil, jeho se plány družiny konec konců netýkaly.
Když karavana přijela do Bronzového Průsmyku, všichni dobrodruzi už byly na cestu připraveni a tak se neztrácel čas. Celý týden proběhl bez větších potíží, žádná přepadení se nekonala, a doprovod se převážně staral jen o pohodlí posádky a noční hlídky. Když se karavana vracela směrem k hlavnímu městu, požádala o doprovod až do Berně.
A tak tomu bylo že se pár dobrodruhů dostalo až před dveře královského trezoru. Aredhel, Chrod, Iris a František stáli před okovanými dveřmi, zatímco se čekalo na povolení ke vstupu. František chodil nedočkavě sem a tam jako kdyby nad něčím přemýšlel. Najednou se zastavil, kouknul na své společníky a zakřičel. ´ZLODĚJI. STRÁŽE, JSOU TU ZLODĚJI. ´ Nikdo ze zbylé trojice si nebyl jistý co se děje, ale to už chodbou přibíhaly těžkooděnci, aby je od trezoru odvedli. Spoutaná a zmatená Aredhel byla navzdory protestům vlečená pryč. Když se ještě jednou naposled otočila uviděla, jak František zůstal u trezoru sám. Hobit jí pohled oplatil s podlým úsměškem na tváři.
To bylo na dlouhou dobu naposled co Františka viděli. Všichni byly odvlečeni do cely kde jim bylo oznámeno, že pojedou na výslech do královského vězení. Ještě ten den byly odvlečeni do zamřížovaného kočáru a vysláni na cestu. Z kočáru nebylo vidět ven a cesta byla nepříjemná. Když byly konečně na místě, byly se zavázanýma očima odvlečeni do zrezlých cel. I když neviděli kam jdou, Chrod byl schopen poznat že jsou vlečeni někam pod zem.
V těchto celách seděli mlčky. Všichni doufaly že až přijde ráno, budou se moct ospravedlnit u výslechu, ale ráno pro ně bohužel nepřišlo. Stále ještě pod rouškou noci se do drobného vězení dostal nenápadný mužíček. Trpaslík Fodrin přišel ke každé cele a odříkal krátkou kletbu. To byl poslední okamžik, na který se dobrodruzi rozvzpomněly, který se odehrál před osudným probráním v cele před čtyřiceti dny.
Chrodovi i Aredhel to stačilo. Překvapení bylo pro jeden den dost. A tak se domluvily s Alicí že se přeživší odvezou do královského vězení, kde je bude čekat snad spravedlivý soud. Oba dobrodruzi se unaveně vydaly na cestu do mlýna, ale před tím je ještě zastavil radní Ctirad.
´Moc se omlouvám že jsem vám původně nevěřil. Město Bronzový Průsmyk vám za vaše služby děkuje. ´ Ve světle událostí posledních pár hodin, neměli jak Chrod, tak ani Aredhel sílu na zdvořilosti. Ctirad jejich apatii vycítil, a tak rovnou přeskočil k tomu důležitému. ´Nebyl jsem si jistý, jak vaše činy odměnit, ale dostalo se ke mně že už delší dobu přebýváte ve strašidelném mlýně. A tak jsem se rozhodl vám předat vlastnickou listinu pro onen mlýn a přiléhající pozemky. ´
To byla jiná. Oba dva dobrodruzi v tu ránu na únavu zapomněli a začali vyzvídat dál. Ukázalo se, že k mlýnu patří pozemky na kterých se nachází pár dalších stavení, zejména pak ruina starého panství. Zvědavost jim nedala, a tak se okamžitě vydaly na průzkum. V ruinách se nacházelo sklepení, které si o prozkoumání doslova žádalo.
Jejich nadšení je bohužel připravilo o pozornost a tak bez větších ostrah vběhli do první místnosti kterou viděli. Aredhel neměla připravena žádná kouzla a Chrod měl méně než půlku svých životů když se ocitly tváří v tvář skupině kostlivců. Souboj netrval dlouho ale oba dobrodruzi utržily pár nehezkých ran, a tak se rozhodli na zbytek průzkumu raději prospat. Říká se, že ráno je moudřejší večera a proto když v další místnosti narazily na skupinu kostlivců která byla větší než ta včerejší, raději ze sklepení utekly.