Nakonec dobrodruzi svolily a vlastnickou listinu si převzaly. Dalších pár dnů se Aredhel učila novým kouzlům a Chrod mezitím odpočíval. Oběma jim na paměti ležela Františkova slova o prázdném trezoru, a tak jakmile to bylo možné, se spolu vydaly do hlavního města Berně.
Po jednom dni cesty narazily na křižovatku, u které stála malá strážnice se strážným, který je poněkud formálně nasměroval dál na Berně. Chrod ani Aredhel neprotestovaly a tímto směrem se vydaly. Okolí cesty bylo na severní části ostrova poněkud jiné než nekonečné stíny dlouhověkých lesních porostů. Na sever od Bronzových hor byla krajina lidmi obdělávána, a tak bylo vidět do dáli. Tu a tam jste viděly nějaké to obydlí nebo statek, a ať už jste byly kdekoliv, vždy byla na východ vidět obrovitánská hora. Jednalo se o vrchol, který sahal až k mrakům a ráno vrhal stín přes celý ostrov. Nezbýval víc než den chůze, když konečně dvojice zahlédla Berně. Město bylo obrovské s hradbami a bránou. Okolí bylo také poseto více statky a farmami. Jak se družina blížila k městu, všimla si všudypřítomného hluku a rušného provozu na cestě. Chrod byl z ruchu trochu u vytržení ale Aredhel, ta byla doma.
Když prošli vstupní branou do města, davy ještě zhoustly. Určitě jim nepomohlo že do města přišly zrovna ve špičce. Kamenné cesty a domy z pískovcových kvádrů byly občas zdobeny stožáry s prapory. Chrod nevěděl kam se dřív podívat a Aredhel ho vedla hlavní cestou k druhému náměstí kde stál u staletého jasanu třípatrový dům.
Trochu nervózně zaklepala elfka na dveře panství Jitřenků. Dveře se otevřely a za nimi stála Ctěna. Chvilinku ji trvalo rozpoznat v mladé dámě svou dceru, ale jakmile se jí to podařilo, začala Aredhel radostně vítat. Svou dceru neviděla už několik let a chtěla vědět o všem co se jí přihodilo. Po krátké chvilce se domů vrátil i Elényl a po pár vřelých pozdravech usedl, aby si vyprávění po boku své ženy také poslechl.
Dobrodruzi se začaly poptávat po osudu onoho majáku který sami navštívily u Dolního Přístaviště. Elényll dlouze zapřemýšlel a poté slíbil, že je sebou vezme do královského archivu, kde mohou zkusit vyhledat Restalona. Restalon je strýc Aredhel který se ještě před jejím narozením zavrtal hluboko v katakombách pod hradem kde prováděl svůj výzkum historie ostrova.
Aredhel vrtala hlavou ještě jedna myšlenka, slova Františka Nezdolného o prázdnotě královské pokladnice. Ale nebyla si jistá, jak toto téma s rodiči nakousnout. ´Co si myslíte o králi? ´ zeptala se bázlivě. Na tuto otázku měli oba její rodiče jasno. Král je poctivý a pracovitý člověk. Ten se stará o naše blaho. Dál už raději Aredhel toto téma nenakusovala.
Elényll dovedl dvojici do archivu, kde jim poradil kudy se vydat a pak se s nimi rozloučil. Úzké, točité schodiště vedlo hluboko pod zem. Tam už by nebylo vidět ani na krok, kdyby s nimi nebyla Lada nesoucí lucernu. Když došli až na dno schodiště otevřela se před nimi dlouhá chodba. Skupinka postupovala opatrně až konečně narazili na konec. Tam začalo skutečné bludiště královského archivu.
Pod vedením Aredhel překonávaly různá zákoutí podzemních katakomb obezřetně. Což jim umožnilo přípravu na všechna jejich setkání s nestvůrami. Jednalo se především o slimejše, ale narazili i na kostlivce který chránil drahocenné pergameny s hodnotným výzkumem.
Chrod si ve tmě nebyl moc jistý a Aredhel už docházela mana, a tak se vydaly na cestu zpátky na povrch aby načerpaly nové síly. Přespat mohly v panství Jitřenků a jak usínaly, Aredel se v mysli rodil plán, jak na zákeřný labyrint zítra vyzrají.
Brzy ráno se mladá elfka vzbudila jako první v domě a usedla před kamna, kde rozdělala oheň. Upřeně do plamenů pohlédla a začala připravovat starodávný rituál. Když se Chrod probudil a uviděl svou společnici jak čaruje u krbu, radši se z místnosti klidil a šel dělat společnost Elényllovi který právě snídal. Elényll byl dlouhověký elf ze starého rodu a za svůj život se již setkal s mnohým, ale někoho jako Chrod asi ještě nikdy nepotkal. Barbar, ačkoliv mladý, svou postavou zaplňoval rám u dveří a na Elénylla právě utkvěle zíral. ´Jak fungujou majáky? ´ spustil Chrod nečekaně. ´Majáky? Jako ten u Dolního Přístaviště? ´ Otázal se Elényll a barbar kývl. Elf si nebyl jistý, zda barbar myslí otázku vážně, ale nechtělo se mu hosta uvádět do rozpaků, a tak začal vysvětlovat. ´Víš jak je kolem našeho ostrova neproniknutelná mlha. No tak tento maják postavený trpaslíky, a další, který se nachází daleko na kontinentu, byly používány k navádění lodí skrz tu mlhu. ´ Elényll viděl že barbar informace vstřebává bez problémů, a tak pokračoval. ´Samozřejmě oba tyto majáky přestaly svítit před více než dvě stě lety, a proto není tato navigace nadále možná. ´ Chord se zdál s vysvětlením spokojen, a tak se elf pustil do zbytku své snídaně.
Aredhel dokončila zdlouhavý rituál a z kouzelného plamene vyšla kočka. Byla to magická společnice, která bude kouzelnici pomáhat a naslouchat, výměnou za to se bude živit z její aury a sesílat její kouzla. S tímto novým společníkem bude mít do budoucna určitě více štěstí. Chrod, Lada a Aredhel s novou kočkou se setkaly v jídelně a společně vyrazili zpět k dobrodružství. Předem ale musela Aredhel navštívit ještě jedno místo.
Kousek od druhého náměstí byla úzká ulička kde se nacházely domy s drobnými byty. V jednom z těchto bytů pak žila mladá dívka se svou stárnoucí a nemocnou matkou. Dívka se o svou matku starala a každý den chodila pomáhat na statek poblíž města. Když toho rána vyšla ze dveří uslyšela známý hlas, jak volá její jméno ´Stelo. ´
Aredhel našla svou kamarádku stále žijící ve stejném starém domě. Stela za těch pár let vyrostla v mladou dámu a na rozdíl od elfky na ní bylo vidět, že se nebojí pracovat rukama. Stela vypadala že nevěří svým očím ale Aredhel vřele přivítala. Skupinka pak doprovodila Stelu až na statek a po cestě si vyprávěly. Aredhel se chvástala svými úspěchy a Stela zas povídala o své nemocné matce a otci kterého odvezli do vězení. ´A Stelo, nechtěla by ses k nám přidat? Však víš jako když jsme byly malí a hráli jsme si na dobrodružky. ´. Stela se podívala Aredhel do jejich nadšených očí a odpověděla. ´Ráda bych, ale dokud mě máma potřebuje tak tu s ní zůstanu. ´Arehel se chtělo protestovat, ale Stelinu vysvětlení porozuměla. ´Ale kdybyste chtěli zjistit více o tom trezoru, možná se zkuste zeptat hostinského V Ospalém Stínu. Ten by mohl mít přístup k nějakým tajným informacím. ´ To už došli až k statku, a tak Stele poděkovaly a vydaly se zpět k městu. Aredhel se chtělo nějak své kamarádce pomoct, ale teď před sebou měla důležitější úkol. Musí najít strýce Restalona.
Další zdlouhavá cesta dovedla skupinu zpět kde včera skončily, doprostřed podzemního bludiště. Údery sekyrou a metání blesku je posouvaly hlouběji do archivu a jednou se málem uplatnila i nová magická společnice, kdyby jí rozzuřený Chrod nevběhl do cesty. Když najednou narazily na zamřížovaná vrata, za kterými čekal teritoriální mýval. Většina osazenstva měla ze zvířete respekt, ale Aredhel našla ve slintajícím lesním tvorovi zalíbení. Přes mříže po něm hodila kus sušeného masa a doufala že si tím stvoření spřátelí. Mýval se po chvilce očichávání do masa pustil a skupina tedy mohla projít dál. A za rohem už stál cíl jejich bádání, strýc Restalon.
Když si strýc uvědomil o koho se jedná, hned začal přátelsky zodpovídat všechny jejich dotazy.
´Před dvě sto osmnácti lety přilétl na tento ostrov strašlivý drak Omnes Avara Famem. A začal zde plenit a požírat vše co mu přišlo do cesty. Jeho běsnění došlo až ke královskému městu, kde sežral jak královskou rodinu tak i každého který se snad snažil králi pomoct. Drak Omnes tehdá všem připadal jako by byl nezastavitelný. Ale naštěstí z prostého lidu vyšel hrdina kraje Holáč Proměj. Ten se s drakem utkal v souboji jeden na jednoho u bran královského města, a když nad drakem zvítězil byla mu provolána třikrát sláva. A draka ani jeho mrtvé tělo na ostrově už nikdy nikdo neviděl. Lidé si tehdá Holáče zvolily za nového krále, a rod Promějů od té doby spravedlivě vládne našemu ostrovu. ´
Když Restalon své vyprávění ukončil setkal se s nevěřícími pohledy od všech, od Aredhel až k Ladě. Sám měl pochybnosti o absenci drakova těla po souboji a tak se po pár dalších zodpovězených dotazech se skupinou rozloučil.
Jelikož už byl večer, vydaly se ještě do místního pajzlu Ospalí Stín. Tam se seznámili s hostinským Zbyňkem který jim přislíbil hledané informace, pokud mu pomohou s jednou prácičkou. Podzemní stezky které používá k černým obchodům jsou zamořeny jakousi havětí.
Ačkoliv se Chrodovi ani Aredhel nechtělo znovu do podzemí, s úkolem souhlasily. Zbyněk dokulhal ke schovanému poklopu a pustil hrdiny pod podlahu. Tam na ně čeká další nelehký úkol.