Královský bál, který slavil výročí smrti draka Omnese, byl velkolepí jako každý rok. Vše probíhalo jak se patří a skupinka dobrodruhů se bavila hraním karetních her. Když tu náhle si Iris všimla starého známého v davu. Zaneprázdněn konverzací stál opodál Kratochvíl Příhoda a jak si hobitky a jejích známých všiml hned se od své skupinky omluvil a zamířil si to k nim. ´A jakpak se máme? ´ zeptal se kudůk mladých dobrodruhů. Skupina si nebyla jista jak, a jestli vůbec požádat Kratochvíla o pomoc se svým nelehkým úkolem. Nepříjemné mumlání zdvořilostí prolomil Chrod. ´Hledáme někoho jménem Hovora Brác. Znáš ho? ´
Aredhel ani Iris si nebyli jisté barbarovou neomaleností ale Kratochvíl hned rád poradil. ´Osobně ne, ale možná vím koho se zeptat. ´ A tak nasměroval skupinku prvně k strážnému který přijímal u dveří hosty a pak dále k některým ze svých přátel. Strážný měl informace o stolu kde Hovora sedí ale skupinka si stále nebyla jista kdo to konkrétně je. Vydaly se alespoň obhlídnout situaci u stolu. Sedělo tam pět starých mládenců. Každý člen skupiny se pokusil k nim přiblížit ale všichni byly odbiti. Lukáš se snažil si spřátelit jednoho z elfů a tak velmi nahlas začal urážet zbylé osazenstvo. Barbar s šedivými kotletami neměl urážky rád, o to méně když byly na jeho účet a tak poslal Lukáše k zemi jednou dobře mířenou ranou a nebýt Chroda, jistě by přistála i další.
Skupina nebyla o nic moc chytřejší a tak se vydaly za Kratochvílovými přáteli.
Ti už nebyly tak sdílní jako strážný. První byl Drahoš který se informací vzdal až když ho Iris porazila v kostkách a druhá byla Lubava. Ta si nepřála nic jiného než adekvátního partnera na parketu. Mužská polovička dobrodruhů na nic nečekali a hned se nabídly, ale Lubava tančila příliš rychle a ladně a ani jeden nevydržel co první otočku. Další byla na řadě Aredhel která si byla jistá že s elfkou krok jistě udrží. Tato neprávem získaná sebedůvěra se prokázala být pouhou fantazií a stejně, jako chlapci před ní, dopadla na chladný parket po první otočce.
Poslední šance byla jen drobná Iris. Půvabná tanečnice vyzvání k od hobitky přijmula a byla ráda že tak učinila. Ačkoliv si nebyla Iris při prvních krocích jistá, postupně se chytla rytmu a začala se s elfku protáčet, chvílemi se zdálo že so obě pohybují jako jedna osoba. Záhyby elfčiny sukně se třepotavě mihotaly kolem nich zatímco kapela zrychlovala. Tanec to byl půvabný na pohled ale očividně náročný, když zazněla poslední nota a nohy obou se zastavily bylo jasné že informace Lubava předá ráda.
Hovorova identita byla stále záhadou ale skupina se pomalu blížila k odpovědi. Snad z nudy nebo zvědavosti se Aredhel otočila na svého otce, to se nakonec ukázalo jako dobrá volba neboť ten jí namířil ke své spolupracovnici která měla přesně ty informace co potřebovaly. Už si byly jisti že Hovora je ten starší člověk se zatočeným knírkem, ale co teď?
Skupinka začala zvažovat svoje možnosti a hodiny se blížily k okamžiku kdy král vyslechne přání svých poddaných.
Každý rok na této slavnost jsou vybráni jednotlivci kteří pak králi přednesou svá přání. Král si je všechny vyslechne a po náležitém zvážení jedno z přání vybere a splní. Tato tradice se táhne už dvě stě let do minulosti a byl to právě první král prostého lidu Holáč který s ní začal.
Než dobrodruzi stačili něco vymyslet, nadešel čas a před krále se předstoupily vybraní jednotlivci. Do skupiny se snažil přimíchat i Lukáš ale byl rychle a náležitě odstraněn stráží. Vyřknuta byla různá přání a většina z nich byla dosti jednotvárná. Jeden z žadatelů si přál spanilou ruku princezny a tak druhý přidal a požádal o nejspanilejší a nejkrásnější ruku. Takhle se to táhlo dál až přišla řada na Hovoru.
Hovora pohlédl králi do očí a vyžádal si princezninu Zlatou ruku.
Král se zhrozil jen co to zaslechl a okamžitě nakázal strážné aby se Hovory chopily. V tom se rozhostil chaos, hosti a strážný se začaly motat jeden přes druhého. Aredhel se držela poblíž svého otce a Chrod ztratil pojem o tom co se děje během pár sekund. Iris oproti tomu zvládla Hovoru i přes dav sledovat a jen co byl odveden ze sálu, dala se do pronásledování. Hovora byl vlečen přes náměstí kde se k Iris plížící se za chlumem ozbrojenců přidal i Lukáš a oba pak nenápadně proklouzli do hradu aby vždy měli cíl na dohled.
Netrvalo to dlouho a sál se vyprázdnil a zůstaly tam jen Jitřenkovy a Chrod. Elényl nechal mladou dvojici o samotě a šel ven čekat s kočárem. V tom okamžiku instinkty dobrodruhů rychle naskočily.
Chrod i Aredhel vyběhli nehlídaným schodištěm do výších pater hradu a tiše začaly procházet tmavé chodby. Jen co se ujistily že nebudou vyrušeni, dali se do prohledávání liduprázdných pracoven. Hledaly jakékoliv zmínky o finančních procesech krále a když konečně našli co hledaly dala se Aredhel do čtení. Chrod mezitím vyhlížel k moři, elfce plně důvěřoval a nechtěl se jí do bádání vměšovat.
Iris s Lukášem pronásledovaly ozbrojenou skupinku s Hovorou až do žaláře kde se spěšně ukryly v prázdných celách. Jen co měly jistotu že zůstaly s Hovorou samy, daly so do rozhovoru. Iris předstírala že je též vězeň a tahala z Hovory rozumy. ´Proč jste si vyžádal ´´zlatou´´ ruku princezny? ´ Hovora se na chvilku pozastavil, jako kdyby přemýšlel jak odpověď formulovat. ´Aby král věděl že to také víme. ´ ´To? ´ Zeptala se nechápavě Iris ´Co je ´´to´´? ´ Hovora jen smutně odvětil ´Pokud vám na tohle odpovím, tak dneska večer zemřu. ´ Iris velmi rychle pochopila že je Hovora svázán nějakou kletbou. Sama se té své zbavila teprve nedávno a tak na hovoru netlačila. Ačkoliv si ještě nebyla jista zde mu může stoprocentně důvěřovat, rozhodla se že mu pro teď pomůže a tak ho společně s Lukášem pustili z cely a vyvedly z žaláře.
Pětkrát do roka byly na ostrově Nihil Aurum vybírané daně. Tyto mince byly pak poctivě spočítány a přesunuty do královské pokladnice. To vše bylo zaznamenáno i na dokumentech berního ústavu. Ale žádné tyto peníze nebyly pak utraceny, jako by se s nimi nadále nepočítalo. Namísto toho se do účetnictví připsal jiný příjem označený jen jako ražba. Krom této nemalé zvláštnosti přišly Aredhel dokumenty poměrně v pořádku. Jeden z dokumentů si pro jistotu vzala a vydaly se s Chrodem zpět k sálu, ale jen co vyšli z pracovny koukala na ně skrz brýle jakási pracovnice hradu. Byla drobnější postavy ale vypadala jako člověk. Skupina byla zaskočena a tak nestačily pracovnici uklidnit než zavolala o pomoc. To jim dostatečně stačilo a tak proběhli temnou chodbou po schodech dolů a skrz opuštěný sál až ven.
Žalář se nacházel pod dlouhým schodištěm a nahoře čekala hlídka. Naštěstí to byl jen jeden strážný a tak se Iris rozhodla pro sólo akci. Vytasila dýku a bodla strážného zezadu do ledviny. Ten podobný útok nečekal a tek se s bolestivým křikem sklátil k zemi, tam ho Iris dodělala ale bohužel už bylo pozdě. Chodbami so rozléhalo řinčení ocele jak se zbylé hlídky sbíhaly k žaláři. Iris se s Lukášem a Hovorou daly na útěk. Lukáš si naštěstí pamatoval cestu zpět a tak je bez problémů dovedl až k hlavním vratům. Iris se rozhodla situaci pro jistotu prozkoumat a tak vyšla jako první. Pro její zděšení venku čekaly další dva strážní kteří ji velmi stroze nakázali aby místo opustila. Hobitka začala předstírat že je opilá ale to ji nijak nepomohlo a tak jen odešla opodál a čekala na zbytek. Lukáš zahnal pár znepokojivých myšlenek o vraždě a pokusil se s Hovorou vyjít stejným způsobem. Bohužel byly poznáni a tak se daly na útěk. Stráž by je bývala chytila ale opodál čekající Iris už vyskakovala z kalhot na pomoc. Polonahá se sklátila strážným pod nohy a i když utržila pár kopanců do žeber umožnila svým spojencům únik.
Na Hovoru s Lukášem už u kočáru čekaly Aredhel a Chrod a tak všichni naskočili a jely pod rouškou noci na druhé náměstí.
Iris asi došla pěšky. Snad si nezapomněla kalhoty.