Pro Chraktera bylo již nejspíš pozdě, a stejně tak mohlo být i pro naše hrdiny. Proto se v jeden okamžik všichni sebraly a skočily do odtoku dešťové vody který protínal dlouhý kamenný tunel. Jediná Aredhel si úprk usnadnila kouzlem a přemístila se dobrých šedesát sáhů dopředu. Stejně jako Chrod a Lukáš, si Iris byla svými plaveckými dovednostmi celkem jistá. Ale proud byl bohužel o trochu rychlejší než čekala a tak jí peřeje rychle stáhly pod hladinu.
Hobitka si nebyla jistá kde je dole a kde nahoře, a tak začala mávat rukama o pomoc. Vzduch z krátkého nádechu jí rychle docházel a proud svůj úchop nepovoloval. Když už si nebyla Iris jistá zda se k hladině kdy dostane, ucítila stisk kolem zápěstí mávající ruky. Lukáš si ji naštěstí všiml a rychle si ji natáhl na záda. Společně a za pomoci proudu pak uprchly a sešli se s Aredhel která je už vedla k východu.
Zbyněk na ně čekal se špatnou novinou. Strážní se poptávali v Ospalém stínu po kočáru taženém jelenem. On jim samozřejmě nic neřekl, ale i přes to radil hrdinům ostražitost. Perníčka i tak zapřáhli a pod rouškou noci je Chrod tiše odvezl do domu Jitřenků kde Jelena i kočár schovaly ve dvoře.
Dobrodruzi pokořeni včerejšími událostmi se rozhodli že nadále budou muset postupovat rozumněji a tak se na pár dnů rozešli. Iris a Chrod šli do učení, Aredhel se rozhodla navštívit svou starou známou Stelu a Lukáš mezitím vytvářel pomníček pro Chraktera.
Iris zašla k místnímu zlodějíčkovi. Za pultem seděla starší ženská ale stále ve vrcholné kondici. Po prvotní nejistotě jí Iris oslovila. ´nebyla by šance pod vaším dohledem chvilku trénovat, ať se zas něčemu novému přiučím. ´ Hobitka se ženě líbila a tak k výcviku svolila výměnou za sedm zlatých. ´Jmenuji se Zořena, ale všichni mi říkaj Zora. ´ Oznámila žena Iris než se pustila do výcviku. Nebylo žádným překvapením že Iris zvládala výcvik bleskurychle a tak se od Zory dočkala i pochvaly.
Chrod se našel až na cvičišti strážných kde zrovna dneska čekaly pětici nových rekrutů. Kapitán byl hlasitý mužík s úzkým knírem a barbara si poměřil pohledem. ´Prvně musíme zjistit jak si na tom. ´ Oznámil mládenci a zavolal si na pomoc jakéhosi Miloně. Miloň byl skoro tři sáhy vysoký krol který postavou připomínal malého obra víc než cokoliv jiného. Na rozkaz kapitána se rozmáchl aby barbara udeřil. Chrod byl naštěstí v boji už trochu ostřílen a tak výpad blokoval bez problémů, avšak nečekal ohromnou sílu která se za úderem schovávala. Celá váha barbarova těla byla převržena a on pak odletěl dobrých pá sáhů než se zas dotkl země. Tenhle výcvik jistě nebude zadarmo.
Lukáš vyzvídal rozumy z kávové sedliny. Šance že je Chrakter pořád naživu byla mizivá. A tak se rozmrzelí Lukáš odploužil na dvůr a kousek od přežvykujícího Perníčka vztyčil drobnou mohylu. Poté sehnal kus dřeva, a nejlépe jak uměl, začal vyřezávat Chrakterovu podobiznu.
Aredhel si zašla za Stelou domů kde jí pomáhala s nemocnou maminkou a přitom si s kamarádkou povídala. Stela opět zmínila tatínka ve vězení, a když se elfka vyptávala tak řekla. ´No ale já za ním teď nemůžu. V práci máme problém se smečkou vlkodlaků. ´ To už bylo něco, čemu Aredhel mohla porozumět. ´Bohužel nemáme dost peněz abychom komukoliv zaplatily ale kdyby si nám mohla nějak pomoct byla bych ti ohromně vděčná. ´ pokračovala Stela. Aredhel se nápadu okamžitě chytila. Kamarádce pomůže velmi ráda a odměnu přece dobrodruzi jako oni ani nepotřebují.
´Ne! ´ zahučela Iris. ´Bez šusťáků nehnu ani prstem. ´Aredhel přinesla novinu o svých plánech do domu Jitřenků, kde se prvně všichni účastnily krátkého obřadu na počest psíka ztraceného v boji a teprve pak se přesunuli do kuchyně kde nyní probíhalo další projednávání. ´A navíc, kdo je vlastně tahle Stela? ´ Pokračovala Iris zamračeně. Ale to už se začala Aredhel osočovat ´Stela je moje dobrá známá. Jestli na vlkodlaky s námi jít nechceš, tak nemusíš. Ale tohle pro Stelu uděláme, s tebou, nebo bez tebe. ´ A tak se Iris nechala výjimečně přesvědčit. Všichni šli po náročném dnu na kutě, jenom Aredhel zůstala do noci vzhůru aby o vlkodlacích zjistila co mohla z domácí knihovny.
Ráno než se zase rozešli, si ještě zavolaly Ladu. Nejdříve ji Lukáš hezky požádal jestli by se nemohla v doupěti mafiánů, který se nachází v kanále, podívat po jeho pejskovy. To se ladě samozřejmě nelíbilo, a tak přišla na řadu Aredhel která ji výzvědnou misi nakázala. Huse se vývoj situace nelíbil ale po slíbením hrášku ve studené vodě z jedné strany a dobře mířeném kopanci z druhé se vydala na cestu do kanálu.
Iris i Chrod před sebou měli ještě jeden den cvičení. A zatím co Irisin den probíhal bez problémů, kolem Chroda se začala utahovat smyčka z jeho vlastních lží. Tím že se nahlásil jako rekrut do městských stráží, způsobil nesrovnalost v hradních dokumentech. Když už konečně přišel na to, jak převést váhu do jedné nohy aby ho Miloňova rána neodhodila, přišla za nimi na cvičiště blonďatá účetní. Naštěstí měla obličej oteklý a tak si Chroda mezi ostatními rekruty nevšimla. Avšak závazný dokument mu na podepsání dala. Nervózní barbar si nebyl jistý jak se z náboru vymanit. Snad proto, na poslední chvíli, místo sebe podepsal Oldu Kotlíka. Řešení to bylo jen krátkodobé ale to je už problém budoucího Chroda.
Lukáš i Aredhel vyrazily na nákup do města. Lukáš si koupil lano a pak se zase rychle vrátil k Jitřenkovým kde trávil zbytek dne celou škálou rukodělných prací. Šípy, karty i křížek si zvládl vyrobit sám a byl na sebe řádně pyšný. Aredhel mezitím zjišťovala bližší informace o boji s vlkodlaky a obstarala vzácný lektvar který jim v boji jistě pomůže.
Vybaveni novými znalostmi a silami, se družina sešla v osudný den se Stelou. Ta sama se ozbrojila tesákem a krátkým lukem a společně pak vyšli z města směrem k farmě. Po cestě šli pár hodin, až z Berně bylo vidět jen střechy a věžičky na horizontu. Po cestě foukal studený vítr, když se konečně dostaly k malé mléčné farmě na kraji lesa.
Farmář měl již nejlepší léta za sebou, na skupinku se díval podezřívavě ale očividně byl rád za jejich přítomnost. A tak vyhověl všem požadavkům které si poručily. Iris, Lukáš a Stela se usadily na půdě stodoly odkud sledovaly všechny přístupové cesty. Aredhel a Chrod se mezitím zamaskovaly senem ve výběhu a všichni se rozhodli navíc maskovat svůj zápach kravským hnojem. I když se Lukášovy nejdříve nechtělo na tohle maskování přistoupit, byl nakonec jediný který si hnůj aplikoval na obličej. A takhle připraveni seděli do noci která byla zalitá stříbrným světlem luny.
Vlkodlak s menší smečkou se přiblížil ke stodole a Lukáš všechny spěšně informoval. Nikdo se ani nehnul a vlkodlak pokračoval k bočním vratům stavení. Když se přiblížil, rozhodl se stodolu obejít a vstoupit směrem od výběhu. Před ním stál plot z ostnatého drátu který jedním švihem rozdrtil a drát přeťal. Rána to byla obrovská a proběhla jen pár sáhů od místa kde se schovávala Aredhel. Smečka se ale do výběhu hned nepustila, místo toho začaly větřit, jako kdyby jim něco nehrálo. Elfka v seně se rozhodla že má poslední šanci vzrostlého vlkodlaka překvapit a tak začala čarovat. Samozřejmě čáry a kouzla se neobejdou bez zaříkávadel a tak si její kupka sena začala šeptat. Vlci našpicovaly uši a otočili se k ní. Z druhé strany výběhu to sledoval Chrod. Ze zkušenosti věděl že elfka kouzlo nejspíš nestihne dokončit dřív než se ocitne na vlčím jídelníčku a tak se rozhodl že upoutá jejich pozornost. Vábivě se v seně zatřásl a to bylo dost aby na něj celá smečka vystartovala. První ke kupce doběhl vlkodlak a obrovskou tlapou se rozmáchl po barbarovy. Skoro jako instinktivně přenesl barbar celou svou váhu na jednu stranu aby ránu ustál. Drápy se sice zaryly do masa ale s Chrodem to ani nehnulo. To už se z okna stodoly začaly řítit šípy a hvězdice které propíchly jak vlkodlaka tak i zbytek jeho smečky.
ve výběhu a asi tři sáhy nad zemí, se najednou zhmotnil opalizující obláček a jako drahokam se zaleskl v měsíčním svitu. Aredhel úspěšně dokončila své kouzlo. Všichni se snažili naň nedívat, jak je před soubojem Aredhel instruovala. Bohužel i vlkodlak zrovna upíral pohled směrem od obláčku. V ten okamžik mu ale přistála ostrá hvězda přímo doprostřed zad, vlkodlak zavyl bolestí, a to bylo dostačující okno příležitosti pro Chroda. Odhodlán k úspěchu kopl chlupatou masu svalů přímo doprostřed hrudníku, a to spolu s hvězdicí v zádech bylo dost aby se nestvůra překotila na záda. Chřtán stále otevřený dokořán přistál vlkodlak na záda, v perfektní pozici aby zahlédl duhový obláček zaplněn magickými kartami. Byl omámen.
Kolem Chroda stále byly tři vlci a Iris se Stelou mu pomáhaly z půdy stodoly jak jen mohly. Při tupé ráně kterou způsobil pád vlkodlaka, vystartovaly Aredhel a Lukáš, každý z jiné strany k zneškodněnému stvoření. Lukáš vyskočil z patra s lanem v rukou a ladně dopadl na zem. Aredhel ale byla blíž a tak se k vlkodlakovy dostala jako první. Chvíli zápasila se zátkou na lahvičce lektvaru vlády nad lykantropy, ale když se jí konečně podařilo korek odstranit, nalila celý její obsah do otevřené čelisti. ´Ty i celá tvoje smečka. Zmizte odsud a už se nikdy nevracejte. ´ přikázala elfka vlkodlakovy zatímco Lukáš na něj vyskočil s provazem v rukou.
Vlkodlak chvilku mrkal, jak vstřebával informaci, pak se zvedl ze země a s hlubokým zavitím odběhl pryč. Smečka mu pelášila v patách, a tak se po chvíli ve výběhu rozhostilo noční ticho. Všichni byly unaveni a umazáni od hnoje. Naštěstí na ně čekala teplá koupel kterou farmář s vděkem připravil, tak se mohli v čistotě a teple ještě do noci dohadovat o úspěšném plánu.