Brzo k ránu se všichni probudily chladem. Štiplavý pocit na nosu vydržel Aredhel ještě dobrou hodinu po probuzení než starý farmář roztopil kamna. Chrod byl na podobnou zimu zvyklí a Lukáš nechtěl dát svoje nepohodlí znát.
Všichni se ale těšily na teplo které skýtal domov Jitřenků, a tak se i se Stelou vydaly zpátky do Berně hned po snídani. Stín velké hory je opustil až teprve když došli k branám města. Tam se rozloučily se Stelou která jím celá šťastná naposled poděkovala za pomoc a slíbila že se v dohledné době vydá navštívit tátu ve vězení, a že je vezme s sebou.
Všichni se těšily na zasloužený odpočinek, ale Chrod chtěl stihnout ještě jednu neodkladnou záležitost. A proto k večeru, když se slunce konečně zhouplo pod cimbuří stěn hlavního města, se vydaly zpět k Ospalému stínu. Nejzaplivanější putyka ve městě dostála své pověsti. Před vchodem byla řada pobudů, jeden ožralejší než druhý. Vevnitř hrála levná kapela a sál se doslova hemžil hosty.
Jen co vešly dovnitř, začal si to k nim rázovat výčepní Zbyněk. ´Já sem vám teda hrozně vděčnej, proto nebudu zvedat žádnej poplach. Ale Mlada má na vás pifku a prej vás mám nahlásit jen co vás uvidím. ´ Výhružka se skupince zdála dostačující a tak spěšně opustili zasmrádlí podnik. Chytře ale ještě požádali Zbyňka aby jim zavolal štamgasta jménem Vacek. Byl to kontakt o kterém se zmínila Mlada před tím než si ji znepřátelily.
Vacek byl zaměstnán jako hlavní strážný u královského trezoru avšak člověk který z putyky po chvíli vyšel vypadal spíš jako parodie na vojáka. Uniformu měl špinavou a moc mu neseděla, a z jeho výrazu pochopily že nasává už dobrých pár hodin. Aredhel se ujala vyjednávání a netrvalo dlouho aby Vacka zaujala. On si totiž rychle uvědomil jak jejich zájem využít.
Věc se má tak. Jeden z místních lihovarníků, který pracuje s takzvaným podpultovním zbožím, nechává své soudky dozrávat v nedalekém lese. Drobné dřevěné pokladnice s tekutým stříbrem zakopává pod závojem noci, aby jej nikdo neviděl. Dnes když došel do Ospalého stínu, měl špinavé ruce a to podnítilo Vackovu teorii že právě dnes byl zakopávat své dílo. Pokud mu dobrodruzi onen soudek donesou, bude ochoten jim pomoct.
Aredhel se nabídka zamlouvala a tak se vydaly směrem z města. Elfka dovedla družinu k lesíku poblíž Berně. Hluk velkoměsta náhle ustal a ona se ocitla tváří v tvář s temnými stíny tancujícími po kořenech stromů, které v minulosti schovávaly nejděsivější dívčinu vzpomínku. Naprázdno polkla a vedla družinu hlouběji mezi stromy. Díky její orientaci se neztratily ale bohužel taky nic nenašly. Když tu si náhle Lukáš, s Chrodovou pomocí, vzpomněl že umí stopovat. Vrátily se na hlavní stezku a Lukáš byl schopen identifikovat lihovarníkovi stopy, spolu s párem který patřil někomu velkému. Aredhel se to nelíbilo, tento nález jí znovu připomněl dětství. Netrvalo ale dlouho než došli na místo. Našli bohužel jen prázdnou díru, soudek byl tatam.
V nočním tichu zaslechli rozhovor z nedalekého tábora a tak se vydaly za ním. Objevily několik vandráků a pár žebřiňáků s oři. Na jednom vozu byl vyskládán draze vypadající nábytek a pár věcí navíc. Lukáš nelenil a hned se otočil ke hvězdám. Aredhel a Chrod mezitím vymýšlely užitečný plán. Aredhel bude předstírat že je náhodná kolemjdoucí a Chrod se připraví na přepadení ze zálohy. Aredhel nebyla bohužel schopna k ničemu je přesvědčit, ale podařilo se jí odlákat jejich pozornost i když jenom na chvíli. Chrod zaujal vhodnou pozici, a tak byl připraven když jeden z pobudů vytáhl kuši.
Barbar zamířil přímo na muže s kuší a mrštil po něm svůj nejoblíbenější kámen. Ten se nesl vzduchem a jen o pár sáhů minul svůj cíl. Rána dopadu však pobudy vyděsila a tak všichni naskákali na žebřiňák a shodily nábytek který byl na něm přivázaný. Ještě než dopadl na zem, kočí už popoháněl koně a vandráci pelášily pryč.
Na pronásledování ale nebyl čas, neboť skříň a stůl, které tu pobudové zanechaly, se začaly probouzet. Stůl se naježil a otevřel se podélně, skříň otevřela svá křídla aby odhalila desítky ostrých zubů lemující obrovský chřtán.
Pohled to nebyl hezký a Chrod s Aredhel se dali hned do boje. Souboj ale pomalu ani nezačal když se z lesa vyřítil kroll Miloň. ´ Oldó ´ svolal poněkud srdce libně. ´ Kapitán říkal žes zběh, ale to není prauvda, žejó. ´ Chrod okamžitě pochopil o co se jedná a tak Miloně rychle naverboval na pomoc. Aredhel poněkud zmatená nenadálým spojencem vypálila očima díru skrz skříň. Třísky letěli vzduchem, Chrod se snažil dostat ze spárů stolu a Lukáš pohlédl zpět na své společníky a v klidu pronesl. ´Jsem si jistý že nám ten soudek právě uniká. ´ Nečekal na ničí odpověď a hned se vydal za ujíždějícím žebřiňákem. Aredhel nechtěla o nic přijít a tak se k pronásledování záhy přidala, takže na hrozbu hněvajícího se nábytku zbyl pouze Chrod s Miloněm.
Mezi dvěma statnými válečníky neměli mimici šanci a tak s nimi rychle zatočily. Miloň se s brekem rozloučil a vydal se zpět k městu. Zatím Chrod viděl své společníky mizet daleko v lese. Lukáš sprintoval a při tom pálil a Aredhel používala hyperprostor aby se dostala na unikající povoz. Barbar si byl jistý že je jen tak nedoběhne a tak skočil na zbývající žebřiňák a pobídl koně.
Aredhel se podařilo konečně dostat na povoz a ocitla se tváří v tvář dvěma zlodějům. V žebřiňáku poskakoval zakrytý kontraband a každou chvíli se jim do cesty připletl kořen či hup který znemožňoval i rovné stání. Jeden ze zlodějů opět vytáhl kuši a namířil jí na mladou elfku, už od začátku si ji měřil pohledem a byl si jistý že je kouzelnice. V těchto podmínkách nebude schopna se soustředit na zaříkávadla natož stihnout kouzlo seslat než oni udeří. Všechny výhody byly na jejich straně a jejich soupeřka neměla šanci na úspěch.
Přes třmen kuše sledoval jak kouzelnice vytasila hůlku, nestihl ale ani položit prsty na spouštěcí páku když elfka tiše švihla proutkem a noc byla protnuta jasným zeleným zábleskem. Ten prvně proletěl skrz tělo kuše a pak jej zasáhl přímo mezi oči. Třísky nástroje se rozlétly na všechny strany a padouch padl k řinčící podlaze povozu.
Chvilka na rozkoukání Aredhel stačila aby si všimla vozu který je pronásledoval. Chrod pevně přidržoval napnuté otěže a kličkoval mezi lesním porostem, Lukáš se obratně držel na nohou a pálil na ujíždějící padouchy. Břink. Kousek od přeživšího zloděje se zabodl šíp do rámu žebřiňáku. Aredhel si byla jistá že v těchto podmínkách toho moc nevykouzlí a tak vytáhla tesák. To protivníka na chvíli zastrašilo. Další šíp trefil koně do hýždě. Aredhel nebyla v boji na blízko příliš zkušená, a když se na místo útoku jen pateticky rozmáchla, její protivník se rozhodl pro hrubou ofenzivu.
Elfka se bránila útoku vedenému shora, když vzduchem prolétl další šíp. Tentokrát trefil útočníka do ramene a on se zapotácel. Aredhel se otočila a všimla si že druhý povoz je kousek za nimi. Nečekala než se zloduch vzpamatuje, jedním ladným skokem se dostala až k oři a dalším k povozu, tam už čekal Lukáš s napřaženýma rukama aby ji chytil. Kouzelnice těžce dopadla na hraničáře kterému se podlomily kolena. Chrod měl co dělat aby zachoval směr, ale podařilo se mu ve tmě udržet tempo s druhým žebřiňákem. Proplétal koně kolem nízkých větví a ustálil povoz. Lukáš využil této situace aby znovu vystřelil.
Poslední šíp se tiše nesl chladným vzduchem než zasáhl koně přímo do oka. Ten se splašil a i přes snahu kočího se otočil směrem k nejbližšímu stromu.
Místo srážky vypadalo morbidně, kočí kůň a jeden z pobudů byly mrtví. Posledního se jim podařilo svázat. Teď rychle přenosily lup z rozbitého žebřiňáku na funkční a ujistili se že mají lihovinu. Když se ale začaly rozhodovat jak naložit s přeživším lupičem, přistoupil k němu Lukáš a bez chvíle zaváhání mu zaťal dýku do hrudě.
Pouze krvavý chrapot byl slyšet když zbytek skupiny provrtával Lukáše nenávistnými pohledy. Zbytek cesty do Berně proběhl poněkud potichu.
Když byl nový kůň, láskyplně pojmenován Chrakter, ustájen, vydaly se zpět k Ospalému Stínu aby dodržely svou část dohody. Tam vše proběhlo bez problému a tak jim po návratu domů zbyla jen jedna starost. Rozdělení pokladu.
Byly tam dva soudky piva které odnese ráno Chrod Zbyňkovy jako díky za jeho pomoc. Dál obraz znázorňující starou královskou rodinu. Na tomto obraze ale něco nehrálo. Ačkoliv se móda za ta léta výrazně změnila, nejmladší dívka měla na sobě stejný náhrdelník jako nynější princezna. Byl krásně zlatý a skládal se ze čtyř plátů, tři přes levé rameno a jeden přes pravé.
Poslední byla šperkovnice ve které byl zlatý náhrdelník s červeným kamenem a ladící prsten. Náhrdelník si okamžitě přisvojil Lukáš, zatímco prsten si vzala Aredhel. Když si jej ale nandala, zaryl se jí do prstu a odmítal povolit.
Chrod šel ráno za Zbyňkem který mu po předání daru ukázal prkno zezadu hostince, na které může zaklepat aby se hostinského dovolal. Noc to byla náročná a tak pro jistotu další dva dny odpočívaly.