Stela dorazila brzo ráno na druhé náměstí hlavního města. Měla na sobě teplé oblečení, pevné boty a starou brašnu hozenou přes rameno. Snažila se zahřát si ruce, zatímco čekala na svou kamarádku a její družinu. Netrvalo to dlouho a vrata do dvoru se otevřela, z nich vyjel krásně učesaný oř s vratkým žebřiňákem za zády. Rozespalí Chrod držel otěže a s koněm zastavil kousek od Stely.
Zbytek skupiny se vynořil z panství a jen co zavřely vrata, rychle se se Stelou přivítaly. Všichni si pak naskákaly na nepohodlný žebřiňák a vyrazily na jih.
Stela se nedočkavě přidržovala na povozu, se svými přáteli jela navštívit svého otce do vězení. Neviděla ho už pár let a tak měla na srdci hromadu věcí co mu chtěla říct. Cesta naštěstí netrvala dlouho a k poledni už se blížily k první strážnici. Dívka otevřela brašnu aby mezi buchtami pro tátu a náhradními ponožkami našla návštěvní listinu. Strážný si ji pozorně prohlédl a poté je vpustil dovnitř.
Před vstupem musely ještě ustájit Chraktera druhého a odevzdat zbraně, což někteří zvládly až na druhý pokus, aby byly vpuštěni do návštěvních prostor. Mohutný barbar který je doprovázel se otázal, které vězně chtějí vyvolat. Stela dychtivě poprosila o vyvolání svého táty, ale když se barbar otočil ke zbytku družiny, dočkal se jen zmatené diskuse.
Chvíli to trvalo ale skupina se dohodla na pár lidech se kterými by si chtěli promluvit. A tak se po chvíli v síni objevily tři postavy, první byl Stelin táta se kterým se dala dívka okamžitě do řeči. Další dva byly mnohem menší postavy, František Nezdolný který i v poutech vypadal elegantně a za ním svraštělí a stařičký Fodrin, který vypadal jako by byl raději kdekoliv jinde na světě.
První začal mluvit František ´Zdravím, co vás sem přivádí? ´. Aredhel se ujala rozhovoru a začala se Františka vyptávat na Hovoru, na zlatou ruku a na draka. Ten ale bohužel nebyl moc nápomocný, ještě se zkusil zeptat na trezor, ale tam se Aredhel ještě nepodívala. ´Máme prostě hromadu otázek a žádný odpovědi´ postěžovala si elfka. ´snažíme se najít někoho kdo by pamatoval co se stalo před dvě stě lety´. František se na ně pobaveně podíval a řekl ´Nó, tady Fodrin byl tehdá naživu´.
Zmačkaný obličej stařičkého trpaslíka se otočil směrem k dobrodruhům. Osobně draka před dvě stě lety viděl. Když drak přilétl z jihu skrz mlhovinu, namířil si to prvně k majáku u Dolního Přístaviště a až když světlo majáku uhaslo, odlétnul směrem k Berně. Sám byl tehdy v Bělpuchu ale zná někoho kdo byl v hlavním městě. Popsal dobrodruhům svého bratrance Fahrina kterého sám v lásce moc neměl. ´Namísto učení, se vždycky věnoval řemeslům. Nebral magii vážně a radši trávil čas hudbou. ´
´Výborně´ pomyslel si Chrod, ´zase budem hledat ňákýho trpaslíka´. Fodrin v popisu pokračoval ´Byl hrozně dětinskej, celá jeho část rodiny byla. Vždycky když něco vyrobil, nechal uvnitř schovanou zprávu. Párkrát měl kvůli tomu i průšvih ´.
Když vyšli z pevnosti ven, vedla Aredhel s Chrodem a Lukášem diskusi o dalším postupu a Iris si mezitím zkontrolovala svoje věci. Pikola byla na svém místě ve vaku. Hobitka si ji chvíli prohlížela, už to bylo dlouho co na ni naposledy hrála. Její rozjímání ale přerušily ostatní, rozhodli se že vyrazí do Bělpuchu aby se setkali s Elesnérem ohledně Aredhelina zakletého prstenu. Iris s plánem souhlasila a vak s věcmi zase zavřela.
Všichni se rozloučily se Stelou která se vracela do Berně a Aredhel jí požádala aby o její cestě ještě informovala Jitřenkovi. Stela tedy sama vyrazila pěšky na dlouhou cestu zpátky do Hlavního města, snad si zabalila stan nebo něco, protože za dnešek cestu jistě nestihne …..
Družina se rychle přiblížila k Bronzovému Průsmyku. Navzdory očekávání je nečekala žádná sláva. Město jako by nevědělo o jejich heroické bitvě která se tu udála před dvaceti dny. Aredhel si uraženě pořídila novou matraci na spaní, pak všichni strávily noc ve strašidelném mlýně. Studený vítr svištěl skrz prázdný rám dveří a noční zvuky lesa k atmosféře taky nepřidaly.
Ráno se všichni rychle sbalily, Iris zasela pár obilných semínek na zahradě, a vydali se dál k Dobrovance. Na rozdíl od horského města které nechali za zády je farmářská vesnička přivítala nečekaně vřele. Všichni byly mile přijati a na jejich oslavu byla vyhlášena večer hostina. Iris si našla chvilku pro sebe a tak si dál od ostatních pořádně prohlédla svou píšťalu. Uvnitř se schovával srolovaný pergamen a hobitka nemohla uvěřit že tam celou tu dobu vydržel. Pergamen vypadal jako kus mapy a byla na něm načrtnuta cesta, kamsi mezi Bronzové hory. Než se ale Iris rozhodla co s ním provede, nastala večerní hostina.
První kolo místních ležáků ustály Lukáš s Chrodem poměrně dobře, ale ženská polovička skupiny se trochu nezvykle vřele přidala k oslavám. Iris vytáhla svou pikolu a spustila jednu ze svých oblíbených písní ´Nemluvně´ od pěvce Justáce z bobří doliny. Aredhel se do rytmu začala pohupovat a přitom se Lukáše vyptávala na jeho tajemnou minulost. Mladík drmolil cosi o bitvě mezi lidmi a elfy ale tomu Aredhel nevěřila ani chvilku. Naštěstí se otázkám nemusel vyhýbat dlouho, protože s první rundou pálenky se dívka omluvila a odkličkovala do noclehárny. Iris jí rychle následovala a tak Chrod s Lukášem zůstaly jako poslední vzhůru. Chvíli plánovaly možnou opravu mlýna, ale s vidinou zítřejší cesty se taky rychle vydaly na kutě.
Cesta z Dobrovanky do Bělpuchu jim s žebřiňákem zabrala pouze jeden den, a tak k večeru byly už v budově univerzity. Vyšly do nejvyššího patra školní věže a zaklepaly na dveře. Ty však nebyly zamčené a sami se pomalu pootevřely. Uvnitř nikdo nebyl ale hlas Elesnéra je vyzval ke vstupu.
Aredhel se bála aby ji ostatní před bývalým kantorem neztrapnily. Nestihla ani své obavy pronést a Iris s Lukášem už běžely skrz kruhovou kancelář k teleskopu. Lukáš doběhl jako první a dychtivě se zakoukal do okuláru. Uvnitř uviděl stejnou díru jako Iris při minulé návštěvě, avšak ve svitu zapadajícího slunce, vydávala díra a její okolí zvláštní modrou auru. Vchodové dveře se zhoupli nazpátek, za nimi se objevila namísto chodby koupelna, a z ní už vyšel sám Elesnér.
První se ujala slova Aredhel a požádala starého elfa o pomoc se zakletým prstenem. Ten si jej pozorně prohlédl a poté došel k teráriu s Proužkem. Hadovi cosi zašeptal, a ten v okamžiku zmizel.
Poté přenesl ředitel svou pozornost k Lukášovi. ´Proč máte namířenej teleskop k nějaký díře? ´ Zeptal se nadšeně hraničář. ´Jedná se totiž o starý trpasličí důl´ odpověděl Elesnér ´chvíli jsem už fascinován jeho existencí´. Do řeči mu tady ale Lukáš skočil ´Nůdá´ řekl, a přitom se neúspěšně pokusil otočit teleskop směrem nahoru. Elesnér předstíral že neúspěch neviděl a pokračoval. ´V minulosti se tu totiž těžila jakási ruda. Jakékoliv informace se ale dávno ztratily a důl není funkční už pár set let.´.
´Proč ale těžba skončila? ´ Zjišťovala dál Aredhel. ´A kolik by ste dal za vzorek rudy´ přidal Lukáš. ´Těžba skončila z důvodu nové královské daně na těžbu. ´ Odtušil smutně stařík ´A co se týče vzorku, ten bych samozřejmě adekvátně ocenil. ´. Skupinka si vyměnila nadšené pohledy. ´Avšak kdokoliv se tam v minulosti vydal, už se nikdy nevrátil´ dokončil Elesnér výklad. Radostné pohledy vyměnila nepříjemná atmosféra. Tu naštěstí prolomil nový příchozí.
Kudůk se šedinami ve vlasech a s hadem na ramenou vešel do místnosti. Aredhel ho poznala jako učitele pokročilých kurzů pro alchymisty. Elesnér jej nasměroval směrem k zakletému prstenu a po chvíli dumání je kudůk informoval o jednoduchém způsobu odstranění kletby než se z kanceláře zase omluvil. Elfka musela namáčet prsten v čerstvém mléku za úplňku. Družina se s Elesnérem ještě chvíli zdržela a pak se vydaly ven do ulic města.
Před branou univerzity se Iris zastavila. Posledních pár dnů se nad tím zamýšlela a konečně došla závěru. ´Počkejte. ´ Houkla na zbytek skupiny ´Já tak trochu asi vím kde je Fahrin. ´ Zbytek skupiny vypadal překvapeně. ´Jak to že víš kde je? ´ Zeptala se Aredhel. ´No, já ho totiž znám´ odpověděla hobitka ´a našla jsem od něj zprávu´. Při tom vytáhla kus pergamenu z vaku, aby se o obsah podělila s ostatními.
A tak bylo rozhodnuto a skupina se vydala co nejrychleji na cestu k Bronzovým horám aby následovaly mapu k Fahrinovi.