Temnota dřímající v záhybech vysokých stropů vysela tiše nad dobrodruhy, jak obezřetně pokračovaly do dolu. Na konci nalezly kruhový ornament a řetězy visící ze stropu. Chvíli jim to trvalo ale po troše bádání přišli na to že se jedná o výtah, operovaný prapodivným klíčem který Iris našla v předchozí místnosti.
I přes strach vyvolaný minulými potyčkami se posunuly do druhého podzemního patra. Zde byl strop mnohem nižší, avšak prostory se rozbíhaly několika směry. Na sever se nacházela místnost s vozíky které šlo umístit na železnici. Na západ se rozprostíraly bývalé ubikace. Skupina pokračovala opatrně a když uviděla jakoukoliv známku nebezpečí tak rychle vycouvaly. Místnosti jako noclehárna nebo šatna tedy zůstaly neprobádané. Na konci ještě našli sprchy, tam však zareagoval šestý smysl hobitky. ´Něco tam je. ´ oznámila Iris svým společníkům. Lukáš který byl dychtivý na další boj se hrnul dopředu ale pohled na temnou chodbu mu ubral na odvaze. A tak to zbylo na Chroda. Všichni jej ujišťovaly že jsou mu hned za zády, ale poté co uslyšely čvachtavé zvuky z místnosti, raději se sklidily. Chrod nahlédl potichu za roh a s tlumeným světlem z louče zahlédl samotného slimejše jak se čvachtá pod kapajícím kohoutkem.
Chrodovy spadl kámen ze srdce a slimejše si rychle podal, než ale ze sprch odešel, něco ještě upoutalo jeho pozornost. Místnost byla neobvykle čistá. Kapající kohoutky neměly na sobě ani trochu rzi, a podlaha byla také čistá. Přizval i zbytek družiny, aby se podívaly než se posunou dál.
Na tomhle patře jim zbývala už jen jedna chodba. Ta ale vypadala jako by jí vyrobilo něco jiného než trpaslíci Při troše pátrání objevily rudé šupiny které identifikovala Aredhel. Byly to šupiny Rudých ještěrů, se kterými se už s Chrodem setkaly v knihovně Dolního Přístaviště. Na základě bolestných vzpomínek se tedy rozhodli chodbu nechat neprozkoumanou a vydaly se do dalšího patra.
Ve třetím patře se mohly vydat čtyřmi směry. Na sever vedly koleje přes bránu kamsi do šachty. Tam to vypadalo strašidelně a tak tam nešli. Na západ byly zamčené dveře, které se Iris nepodařilo odemknout. Na jih vedly koleje úzkou chodbou hlouběji pod zem. Iris se sice chtěla vozíkem projet ale obezřetnost zbytku skupiny je uchránila i před tímto směrem. Poslední byly dveře na východ. Za nimi byla místnost s obřími měchy. Na stlačení vypadaly příliš těžce, ale byly napojeny na jakýsi mechanismus ozubených kol. Ten však byl celý zrezlí. Rozhodly se tedy prozkoumat další patro.
Čtvrté patro mělo opět vysoké stropy. Na východ vedla cesta s kolejemi ale byla zatarasená bránou. U ní stáli tři sochy, které vyobrazovaly zástupce rodu lidí, elfů a trpaslíků. Každá socha měla v podstavci navíc prázdný rámeček.
Na severozápad od výtahu vedla ještě chodba která byla opět vykopána rudými ještěry. Do té se skupinka vydala. Pokračovaly tiše a Iris našlapovala tak šikovně že by vedle ní bylo slyšet spadnutí špendlíku. To však moc nepomáhalo, protože funící Chrod si vyšlapoval těžkým krokem. Jak jen se dostaly k prvnímu hnízdu ještěrů, světlo pochodně a dupot barbara je hned vyprovokoval k útoku. Souboj byl od začátku velmi náročný. Ještěři byly obrovitého vzrůstu a Chrod utrpěl několik těžkých ran. Iris se pokusila útočit ale tváří v tvář s běsnící nestvůrou se raději stáhla. Lukášovy chvíli trvalo než se v šeru z orientoval, ale po chvíli už posílal šípy směrem k ještěrovým slabinám. Velká váha ale zůstala na Aredhelených ramenech. Metala jedno kouzlo za druhým aby jednoho ještěra zahnala na útěk a druhého usmrtila. A dobře že udělala protože Chrod byl jen vlas od odchodu na onen svět.
Tahle ukázka síly však nebyla zadarmo. Elfka přišla skoro o všechnu magickou energii. Zatímco se snažili souboj rozdýchat, Lukáš vešel do doupěte aby uprchlého ještěra dodělal. Prohledal pak jejich hnízdo, kde nalezl jen pár zlatých a cáry papírů. Skupinka se rozhodovala kam dál, když tu náhle Iris zkolabovala. Ostatní si nebyly jisti o co se jedná a tak jí začaly přenášet zpět k výtahu. Pokusili se Iris vzkřísit nejdřív vodou a pak syrečky, ta ale nereagovala. Mdloby se chytli i Aredhel a tak zůstal úprk na Chrodovy s Lukášem. Obě dobrodružky naložily na výtah a začaly zkoumat jeho ovládání. Mechanismus který Iris pochopila během okamžiků jim dal skutečně zabrat a tak to chvíli trvalo než se výtah konečně rozjel směrem nahoru.
V prvním patře si konečně odpočaly, a netrvalo dlouho aby se na čerstvém vzduchu probraly i Iris s Aredhel. Souboj ve čtvrtém podzemním patře jim vyčerpal tolik zdrojů, že se rozhodly pro dnešek důl opustit.
Vešli, tedy do pustiny zalité šerem soumraku, kde jim cestu značilo světlo vzdálené věže magické univerzity. Už za sebou měli asi hodinu cesty když došli k zatáčce lemované velkými kameny. Mezi nimi stála postava. Elf v hábitu třímal nabytou kuši. ´ Když mi řekly že byl někdo tak hloupí aby vstoupil do dolu. ´ spustil elf. ´tak jsem tomu jednoduše nevěřil, ale i přes to tady jsme. ´ Skupinka se semknula. Iris se schovala za Chroda a Aredhel začala připravovat kouzlo. Lukáš si mezitím strkal cennosti do všech otvorů co na sobě měl. ´Takže, tohle může proběhnout po dobrém nebo …´ Větu už elf ale nedokončil. Z konečků prstů Aredhel, vyklouzl duhový obláček a zastavil se přímo nad hlavami dobrodruhů. Hra tlumených světel a barev osvítila blízké okolí a upoutala pozornost jak Elfa, tak i několika jeho schovaných kumpánů. Ti co byly kouzlem oslněni, okamžitě upadli do transu. Bohužel ne všichni byly zasaženi a tak se ke skupince vznesly šipky z kuší.
Než na ně ale projektily dopadli, uslyšely za sebou plachtění křídel, a před nimi se objevil oblak kouře. Přelétající Lada jim řekla ať utíkají na jih zatímco sama odvedla pozornost útočníků druhým směrem. Chvíli se znavená skupina posunovala krčíc za kameny a kopečky, než se k nim husa zase připojila.
V Bělpuchu se rychle ubytovaly a než šli spát, tak jim Lada vyprávěla jak požádala Elesnéra o pomoc a on ji naučil její první kouzlo. S tím šli dobrodruzi na kutě.
Dalších pár dnů strávila skupinka ve městě kde se každý zabíral něčím jiným. Chrod si léčil zranění v hostinci. Iris prozkoumávala podsvětí Bělpuchu a při tom se trénovala v zlodějině. Aredhel trávila hromadu času s Elesnérem, společně rozjímaly nad podstatou dolu a dalšími věcmi. Lukáš s Ladou posedávaly v knihovně kde hledaly informace o ještěrech, jediné co by jim snad mohlo pomoct je jejich náklonost ke tmě.
Po dvou dnech se znovu setkali aby si nechaly vyvěštit budoucnost od místní vědmy, a připravily se na další dobrodružství.