Ranní vzduch protínal paprsek slunce, který osvětloval prach pomalu plující pronajatým pokojem. Iris se ještě nestihla pořádně probrat ale její společníci se již hlasitě domlouvaly na dalším postupu. Netrvalo dlouho a Aredhel konečně rozhodla že se do dolu zatím vracet nebudou. A tak se ještě brzo ráno sbalily a vyrazily jedinou cestou z města, směrem k Dobrovance.
Putování ubíhalo klidně až do doby, kdy se malá vesnička objevila mezi stromy. Už před mostem totiž stály řady povozů. Chrod se s žebřiňákem protlačil dopředu a ve vesnici si všimly velkého zmatku. Za hostincem stála hromada brambor která převyšovala snad i věž místního kostela. Před hromadou pak byla řada povozů které čekaly na naložení.
Jen co si dobrodruhů všimly místní, požádaly je o pomoc a Aredhel na to hned kývla. Chrod ani Iris neměly námitky ale Lukáš nad prací ohrnul nos a vydal se do okolních lesu hledat psy.
Krom pár zádrhelů jim práce celkem šla a tak si vysloužily i nějaký ten zlatý. Lukáš s hledáním moc nepochodil, proto si musel nového psa koupit. Pořídil si velkého pudla a láskyplně jej pojmenoval Šampón.
Večer se pak všichni sešly v hostinci na pár půllitrů a jeden z kočích jim povídal o potížích v Berně. Prý se vstup do města velmi omezil. Po nedávném vloupání do královského trezoru se vzburcovaly hlídky a město je nyní hlídané víc než kdy před tím. To dobrodruhy drobet znepokojilo ale s trochou zlatavého moku na to zase rychle zapomněli.
Ráno se vydaly na sever a k poledni dorazily do Bronzového průsmyku kde je čekalo milé překvapení. Dveře na mlýně byly konečně opravené a byl na nich přibitý vzkaz. Fahrin jim dveře vyrobil a oznámil Iris že teď bude trávit nějaký ten čas v Noře. To je všechny potěšilo, takže si v nově opraveném stavení nechaly věci a vydaly se podél řeky.
Na východní straně jejich pozemku se nacházely základy rozpadlého panství, které již v minulosti jednou navštívili a byly odhodláni se tam vrátit. Padacími dveřmi prolezly do sklepa kde Lada vylovila drobnou lucerničku aby jim posvítila na cestu. V jeskyni narazily na skupinu kostlivců před kterou už jednou utekly, a Aredhel s nově najitou sebedůvěrou si stoupla dopředu vedle Chroda.
Rozhořčení kostlivcy se rozeběhly ke skupince a zahájily útok. Chrod se celkem držel, ale Aredhel utržila pár nehezkých ran. Byla tedy nucena dát se na ústup. Frustrovaná, sledovala jak se její přátelé postaraly o zbytek nepřátel.
Zatímco si Šampón pochutnával na ostatcích jednoho z kostlivců, skupinka se snažila vyluštit hádanku nechanou v útrobách jeskyně. Aredhel zkusila nové kouzlo na zamčené dveře a podařilo se jí je otevřít ale i tak hádanku dodělaly. Za dveřmi na ně čekalo pár drahých kamenů a ještě zlaté ze skutečného zlata.
Před spaním si ještě zašli do města na něco k pití. V hostincy se ale dělo něco, co upoutalo jejich pozornost. Pětice pracovníků se právě hádala se svým zaměstnavatelem o bezpečnosti jejich práce. Prý je v bažinách napadá čarodějnice s nestvůrami. Dobrodruzi se ke stolu přiblížily, a než bys řekl švec, nechaly se najat jako ochranka.