Ráno se dobrodruzi probudily časně. Rozhodli se totiž že se ne několik dnů rozdělí. Zatímco Iris a Aredhel jeli do Berně aby odpověděli no žádost Kratochvíla, Lukáš a Chrod zůstali v Průsmyku. Dívky tedy osedlaly Chraktera druhého a vydali se na sever.
Jely celí den a až k večeru dorazily do hlavního města. Tam na ně čekalo překvapení v podobě kontroly před branami. Musely nahlásit řadu informací o jejich pobytu než byly puštěny dál.
V okamžiku kdy prošli skrz se Lada otočila ke svým společnicím a předala jim dopis od Chroda. Ten jim oznámil že se na pár dnů vzdálí aby se vypořádal se svým neúspěchem.
Ve městě se prvně vydaly na druhé náměstí do rezidence Jitřenků. Tam je přivítal Elényl a než si stačily odpočinout, vzal si Elf svou dceru bokem.
´Ve městě již není bezpečno. Proběhlo vloupání do královského trezoru, byla spáchána vražda hned za hradbami města a strážní se vyptávaly po jelenovy. ´ Elényl pohleděl s obavou na Aredhel. ´Máte s tím něco společného? ´ Aredhel chtěla otce uklidnit, avšak zakletý prsten zdobící její prst se začal svírat. Dokud byl zlatý kroužek na její ruce musela říct pravdu.
Elényl chápavě pokýval hlavou. Již od začátku mu bylo jasné že cesta dobrodruha zavede jeho dceru do různých ošemetných situací, ale jako člen horní vrstvy města, si nemohl dovolit s nimi spojovat. Aredhel tedy byla toho večera vyhoštěna z rezidence. A dokud se věci ve městě neuklidní, nemá se pro blaho rodiny a psychické zdraví své matky raději vracet.
Slunce již zašlo a děvčata se uchýlila do chudší části města kde stál největší chrám řádu světla na ostrově. Mladý akolyta Sasko je dovedl do komnaty Juraty Čížka kde se dověděli o misi kterou jim v dopise slíbil Kratochvíl.
´Před lety, se utvořila dobrodružná skupina ve které byl mladý Jurata, Kratochvíl a jejich společný přítel jménem Trafalgar Zápalka. Už tomu bude deset let co Trafalgar zemřel, ale před pár dny od něj obdržely záhadný dopis. V něm stálo že jeho dcera Laura je ve smrtelném nebezpečí. Laura sama, je poněkud výjimečná a tak si Jurata s Kratochvílem vyžádaly v úkolu její ochrany pomoc od našich hrdinů. ´
Plno otázek se Iris i Aredhel honilo hlavou, na ty ale bude čas později. Dívky úkol přijaly a šli na kutě.
Další den ráno je čekal nelehký úkol. Musely dostat Perníčka nepozorovaně z města. Aredhel vyšla za bránu zatímco Iris s Ladou jej vedli ulicemi. Když se k ním blížili strážní, Iris si je odchytla a bravurně odvedla jejich pozornost. Lada pak jelena nasměrovala na hlavní ulici směrem k bráně, a po troše přemlouvání jej úspěšně pobídla.
Dívky samozřejmě nezapomněly na Chroda, Napsali mu dopis o jejich pouti za Laurou a pověřili Ladu tím aby jej odnesla do Horního Přístaviště.
Perníček vyrazil bleskovou rychlostí z města, až se za ním zvedl oblak prachu. Na cestě se k němu přidala Aredhel a společně vyrazily do Bronzového průsmyku.
Iris se mezitím sešla s Juratou a Saskem kteří ji doprovodí do tábora kde zrovna přebývá Laura.
Lukášovy zbíval už pouze jeden den výcviku když ho v noci vzbudil divný zvuk. Nad postelí se mu vznášel duch Alky Stehlíkové. Mladíka posmrtný přízrak nevyvedl z míry a tak se hned představil. To Alku zaskočilo ale nenechala to na sobě znát, potřebovala totiž jeho pomoc. Na pozemcích které Aredhel s Chrodem vlastnily, se začaly shromažďovat nemrtvé stvůry.
Lukáš druhého dne skončil svůj výcvik a společně s věrným Šampónem se vydal za údajnými nestvůrami. Padací dveře které vedly do sklepení rozpadlého panství byly otevřené. Lukáš si nebyl jistý zda to byl on nebo jeden z jeho druhů kdo je nechal dokořán, po chvíli přemýšlení se ale rozhod že to nejspíš byl ten barbar.
Potichu sešel do zatuchlého sklepení a připravil si luk. Pohyboval se opatrně než došel až do místnosti s vodopádem. Tam byla na zemi hromádka kostí a kolem ní leželo několik menších stvoření. Byly zatočeni do klubíček a drobné paprsky pronikající do jeskyně štěrbinou ve stropě, se odrážely od jejich šedé kůže. Pár kostí leželo dostatečně blízko aby si je Lukáš mohl prohlédnout. Byly rozkousané a morek z nich byl kompletně vyjeden. Nebylo pochyb. Před těmito tvory jej varovala Alka.
Potichu natáhl tětivu a na nejbližšího z nich vystřelil. Stvoření se probralo s křikem a svrhl se boj. Lukáš stál klidně a střílel na příšery zatímco Šampón drásal každého kdo se přiblížil. Společně tak porazily nevítané hosty. Lukáš ještě posbíral všechny kosti a hodil je do nedaleké řeky. Pyšný na svoje vítězství se tedy sbalil a vyrazil na sever k hlavnímu městu.
Když se začalo smrákat, rozdělal si hraničář skromný táborák. Nestihl se u ohně ani zahřát když ho překvapila skupinka dobrodruhů. Trpaslík, elfka a záhadný muž se představily jako Lesní pěchota a požádaly, jestli by se mohli utábořit na noc s ním. Lukáš svolil, a večer svou společnost bavil příběhem o své vlastní dobrodružné skupině, ´Charizma crew´ které byl samozřejmě vůdcem. Ještě jim dovolil využít mlýn kdyby někdy potřebovali nocleh v bronzovém průsmyku a poté všichni usnuly.
Když se ráno Lukáš probudil, zjistil že trpaslík a elfka už jsou ta tam, zatímco zahalený muž se mu prohrabává brašnou. Lukáš tedy rychle vyskočil a chopil se svého luku. Muž byl ale rychlejší, okamžitě se odkulil a dal se na útěk. Lukáš na něj poslal Šampóna a sám začal střílet. Muž ve svém běhu kličkoval ale Lukášovy se nakonec podařilo jej zasáhnout. K poraněnému pak doběh a do čela mu vyryl značku podobnou té kterou měl sám na čele. Zloděje ještě obral o to málo co měl a s pár výhružkami jej pak poslal k čertu.
Takhle akční ráno mu rozpumpovalo krev a on pokračoval cestou na sever. Šel asi dvě hodiny když si v dálce všiml zvláštního oblaku prachu. Ten se pohyboval po cestě a blížil se k němu. Než ale stačil zareagovat už byl tady. Byla to Aredhel s Perníčkem. Lukáš se tedy otočil a společně s elfkou se vydal směrem k Bronzovému Průsmyku.
Ráno se Chrod sešel s Ladou aby jí předal dopis pro Aredhel a pak se sám vydal směrem na jih. Šel dlouho lesem a rozjímal nad jeho posledním soubojem. Když ztratil vědomí, viděl řeku. Na druhém břehu na něj bezslyšně mával Neklan ale Chrod se otočil a od řeky odběhl. Po probuzení našel na hrudi prapodivnou značku která jej svědila. Byl to černý pruh širší než jeho ruka ve tvaru oblouku. Než se nadál, došel až do vzdáleného městečka Dřevěný Uhlířov.
Snažil se najít nějakou činnost kterou by si mohl vybít vztek, a tak se nechal najmout jako pomocná ruka u těžby dřeva. Předák místní operace ho velmi rád přijal a řekl mu aby se přidal k mladému dřevorubci jménem Evžen Procházka. Evžen byl syn jednoho z dřevorubců a s Chrodem se mu pracovalo velmi dobře.
Při práci mu Chrod vyprávěl o svém neúspěchu a jak se nechce vrátit ke skupině dokud nezesílí. Evžen mu řekl o svém bratrovy který byl velmi otravný a pořád se spolu hádali, ale i přes to si přeje aby se znovu shledaly. I když si připadáš jako přítěž, tvoji přátelé budou jistě rádi když budeš sílit po jejich boku.
S prací jim den utekl jak voda a na druhý den se vydaly hlouběji do lesa aby obhlídly jeden ze starých dubů k pokácení. Když už byl strom na dohled, všiml si Chrod pár šípů které koukali zpoza kořenových náběhů. Mávl na Evžena aby se zastavil a šel se sám podívat co to je. Našlapoval opatrně než zahlédl co za kořenem leží.
Mezi byliny tam ulehl raněný skřet. Oči měl zavřené a pomalu se mu zvedala hruď ze které trčely šípy. Chrod se tedy přiblížil a pokusil se mu nějak pomoc, ne ale dřív než mu zabavil meč. Netrvalo dlouho aby se skřet probral a představil se jako Uftak. Mládenci souhlasily že jej doprovodí do jeho vesnice a tak i s raněným skřetem vyrazily na jih.
Po cestě narazily na skupinu elfů kteří útočili bez otázek a tak se museli bránit, zde Uftak ukázal sílu své pavézy. Bránil skupinu před šípy než byly dostatečně blízko aby zaútočily. Chrod Uftakovu techniku obdivoval.
Ještě chvíli šli než se vzduch zaplnil vůní soli. Osada ze které Uftak pochází, byla na pláži. Sušily se zde plody moře na dřevěných konstrukcích a mnoho stanů bylo postaveno za pomoci žeber jakýchsi velkých tvorů. Uftak se vrátil do osady vítězoslavně, ostatní skřeti jej vítaly a rychle se o jeho návratu dozvěděla celá osada. Místní mu říkaly Uftak Hurikán, hrdina kraje.
Chrod si dále všiml i skupiny mladíků kteří se po pobřeží prohání na divných člunech. Svištěli z jedné strany na druhou a při tom operovaly s trojúhelníkovými plachtami jako by chtěli chytit vítr.
Večer byly pozváni na hostinu, kde si stařešina s dlouhou dýmkou usedl blízko nich a nechal si vyprávět co vše se jim událo. Naslouchal a pomalu kýval hlavou. Nakonec jen řekl že je rád, že se jim mladý Hurikán vrátil živý.
Už od příchodu do osady byl Evžen potichu, měl pootevřenou pusu a nevěřil tomu co vidí. Když povečeřeli na dnešním úlovku, nechaly si vyprávět od stařešiny historii osady, což Evžena velmi zaujalo. Ten večer s Chrodem skoro nespali a přemýšlely o tom co se dnes dozvěděli.
Ráno se probudil Chrod s prvním paprskem a nechal Evžena trochu dospat. Šel na pláž a s Uftakem sledoval čluny klouzající po vodě. Uftak za mlada také na člunech jezdil, právě tam si vysloužil jméno Hurikán.
Chrod jej poprosil aby mu ukázal jak zachází se svým štítem, a tak s Uftakem trénoval celé dopoledne. Rybářské čluny už byly na horizontu kde se věnovaly své práci, když se probral i Evžen. Společně poděkovaly za pohostinnost a připravily se na cestu zpátky k městečku Dřevěný Uhlířov.