Dobrodruzi se rozeběhli směrem k hoře kde podle Bezových instrukcí velmi snadno našli tajné schodiště. Hbitě se pohybovali po schodech vytesaných do kamene a rychle nabíraly nadmořskou výšku. Neběželi ani pár minut když k nim začaly svištět šípy, jeden za druhým. Mezi ostrými výčnělky skály se schovávaly kumpáni s kušemi.
Chvíli se dobrodruzi snažili ubránit se před salvou ale to je příliš zdržovalo. Jurata a Sasko se nabídli že zůstanou pozadu aby střelce zaměstnali a tak čtveřice pokračovala nahoru na horu sama. Za jejich zády se ozval křaplavý hlas Juraty jak svolává sílu Scientia Lucet. Následovaný záblesk, který na okamžik zalil úpatí pronikavým bílím světlem, protáhli jejich stíny až na vrcholek hory.
Schody se zdáli nekonečné a Aredhel začalo píchat v boku, sledovala ostatní jak se jí pomalu vzdalují ale na tempu neubrala.
Chrod byl první který dorazil na návrchní plošinu. Černokněžník tu stál a prováděl jakýsi rituál. Před ním na kamenném stole ležela Laura a chránili ho dva ozbrojenci, velký kroll a elfka s dlouhou kuší.
Následovala nehezký souboj ve kterém utržily ztráty obě strany. Chrod i se svou novou pavézou se soustředil na krolla a střelkyni plně ignoroval. Iris se většinu souboje schovávala. Lukáš nehlídal Šampóna který po nehezkém zásahu ohnivého deště na místě uhořel. Podobný osud potkal i Křivonožku a Aredhel se ve všem tom zmatku také postavila do cesty černokněžníkova kouzla. Elfka utrpěla smrtelné zranění a byla z boje vyřazena. Chrod chtěl její tělo odvléct ale byl také smrtelně zasažen a tak souboj s černokněžníkem zůstal na Iris s Lukášem kteří jen o chlup vyvázli živí.
Nakonec se skláněli nad nehybnou Laurou když v tom z nebe dopadla na horu zvláštní osoba. Svalnatý muž tmavé komplexe v koženém kabátu a s doutníkem v puse. Přistoupil k Lauře a vdechl jí nový život. Poté se představil jako Scientia Ardet a za poražení černokněžníka skupinu obdaroval. Vysvětlil že je praotec všech plamenných stvoření a že Laura je dcerou ptáka ohniváka, což z nich dělá příbuzné. Iris se s ním pokusila flirtovat což ho přimělo jí dát ještě jeden dar navíc a pak odlétl stejně spěšně jak přilétl.
Aredhel se ocitla na břehu mělké řeky ale ve frustraci se od klidné hladiny otočila a vydala se směrem zpět.
Pro Chroda nebyla pláž z šedých oblázků nic nového, avšak tentokrát tam byl někdo navíc. Jakési dítě ve člunu. Mělo olivovou pleť a dlouhé černé vlasy. ´Tobě se ještě nechce odejít? ´ zeptalo se. Nemohlo mu být více než 13 let ale i tak vzbuzoval jakýsi prastarý respekt. Chrod zakroutil hlavou a mladé oči mu pohleděli do tváře. ´Dobře, ale máma se bude zlobit. ´ S těmito slovy vytáhl pádlo z vody které mělo vějířovitý konec a uhodil barbara na plocho přes obličej.
Probudily se ještě na vrcholku hory. Ostatní se chystaly k odchodu a Laura i když bledá, byla v pořádku. Sebrali se tedy a začali scházet dolů. Po cestě posbírali ještě Juratu a Saskeho kteří si jen stěží poradili s přepadením.
Všichni byly znaveni a jen co došli do stanu, upadli do zaslouženého spánku. Dobrá třetina obyvatel tábora včera v noci zemřela na následky zranění. A proto se ráno uspořádal hromadný pohřeb kterého se dobrodruzi účastnily. V táboře pomohli s opravami jak jen mohli a pár dnů se ze souboje s černokněžníkem vzpamatovávali.
Jen co načerpali síly, vyrazili zpět do Berně ale ne před tím než jim Laura s Eduardem poděkovali. Kdoví jak by onen den dopadl kdyby tam nebyli.