Po vyzvednutí odměny ve kostele Scientia Lucet a vyvolání nového pomocníka v podobě lišky, se dobrodruzi rozmýšlely kam se vydat dál. A Chrod navrhnul návštěvu Horního přístavu. Rád by ostatním ukázal město ze kterého pochází a cestou by se mohli zastavit v Dolním přístavu a znovu omrknout maják.
Večer před odchodem je ale u Ospalého stínu našel Vacek Pijaný. Měl pro ně špatnou zprávu, rád by dodržel svou stranu slibu ale z důvodu zpřísnění ostrahy je bude muset do trezoru propašovat co nejdřív. Odchod tedy posunuly ve prospěch vloupání do trezoru.
Lukáš se na vloupání připravil nákupem tří nových psů. Štěně, které láskyplně pojmenoval Trojka a dva starší psy Wifi a Internet. Trojka si nechtěla nechat před vstupem do hradu domluvit a tak ji Lukáš zavřel do pytle a úctyhodným obloukem pohodil na prvním náměstí. Trojka s jemným křupnutím utichla a skupina se mohla neslyšně posunout dále do útrob hradu.
Vacek byl sice ožrala ale chodby hradu znal jako žádný jiný a netrvalo mu dlouho aby dobrodruhy nepozorovaně dovedl až ke královskému trezoru. Zde je rychle zahnal dovnitř a zavřel a nimi dveře.
Skupina se ocitla v prázdné místnosti, měla vysoký strop a osvětlená byla magickými pochodněmi. V tomto trezoru se mělo nacházet celé mění královské rodiny, ale potvrdila se slova Františka Nezdolného, trezor byl prázdný.
Chvíli jej prozkoumávali a našli na zemi jakési obrazce vykládané železem. Byla to kolejnice. Zatlačily tedy na zadní stěnu a ta se s tichým skřípáním otevřela. Okamžitě je ofoukl horký závan větru a otevřela se před nimi chodba která vedla hlouběji pod hrad. Vzaly pár pochodní a vydaly se dál.
cesta jim trvala minutku nebo dvě než se dostaly na konec chodby. Za ní se otevřela obrovská komnata ke která se podlaha prudce skláněla, jen pár výčnělků by člověku bránilo v pádu na dno. Dole ležela hromada bronzových mincí a patinou. Lukášovy se poklad zalíbil a tak se začal opatrně slaňovat dolů. Chrod mu přidržoval lano aby se mohl dostat na první výčnělek. Z této blízkosti si mladý hraničář všiml že se hromada velmi pomalu vzdýmá vzhůru a zase dolů.
Chtěl se otočit na útěk ale Chrod ve snaze pomoct se sám sklouznul na první výčnělek. V hromadě bronzového pokladu se zaleskly dva emeraldy s tenkými panenkami. Plamínky zelené barvy se roztančily po stěnách jeskyně a ozval se hřmotný hlas draka. ´cítím že mi něco nesete´. Ještěr byl mohutný, sám se skoro na dno obrovské jámy nevešel, tlamu měl hluboce pokřivenou úšklebkem a očima upřeně sledoval dvojici dobrodruhů.
Lukáš s Chrodem nevěděli o čem mluví a upřímně se báli o svoje životy ale drak pokračoval ´Cítím zlato které mi nesete. ´ Lukáš pochopil o jakém zlatě drak mluvil a tak mu hodil minci z pravého zlata do jámy. Ta padla vzduchem a těsně nad zemí ji drak rychlím škubnutím hlavy chytil a snědl. Přitom si všimly že netvorovy chybí levý přední pařát ale nic o tom neřekli. Místo toho se draka začaly vyptávat ne všechno možné. Každá otázka je ale stála jeden pravý zlatý.
´Drak se narodil ve světě který záhy ztratil denní světlo. Společně s ním se vytratilo teplo a pomalu zde utichal i život. Obyvatelé toho světa tedy žili zákonem džungle a začali se pojídat navzájem. Dlouhé lány zmrzlé pustiny byl jediný domov který si ještěr pamatoval. Jednoho večera se na noční obloze objevilo světlo. Bylo malé a chladné ale v očích těch kteří dotek záře již staletí nepocítili znamenalo naději.
Dlouho drak Omnes putoval ale čím blíž světlu byl tím více sourozenců z jeho světa cítil po svém boku. Všichni se táhli za světlem. Omnes nebyl první co k hvězdě (jak světlo tvorové pojmenovali) došel. Ale za ní se otevřel docela nový svět který měl plno těchto hvězd. Vydal se vždycky k té nejbližší ale vždycky ji našel už obsazenou někým z jeho sourozenců.
Až jednou došel k velké vodě, roztáhl křídla a dolétl si skrz mlhovinu k další hvězdě. Nacházela se na ostrově který byl příjemně schovaný. Osídlená nebyla ale on věděl že je to jenom otázka času než ji ostatní najdou. V ten okamžik se tedy rozhodl svoji hvězdu zničit, aby už nikoho nelákala, a začít plenit.
Když dojedl všechno zlato které našel, uzavřel dohodu s Holáčem že dokud zůstane pod zemí bude dostávat všechno zlato které najdou. Drak ví že ho králové už několik generací krmí mědí, je však ve své díře spokojený. ´
Příběh dobrodruhům doplnil chybějící informace a tak drakovi slíbily že se vrátí s více zlatem a ten je s úsměšek nechal jít.
Nad zemí se dobrodruzi vydaly do Ospalého stínu a dlouho se do večera bavily o všech následcích informací které od draka získali.
Ráno se ještě rozešli aby si vyřešily přípravu na další cestu. Chrod šel shánět zásoby. Iris se vydala za svojí starou známou Zorou kde se začala cvičit. A Aredhel s Lukášem se šli kouknout po místních obchodech.
Při svém výcviku zahlédla Iris Mladu které přišla Zoru navštívit. Vypadala ještě mrzutěji než když ji viděla naposled a na obličeji měla obrovský šrám. Dvě jizvy jí šli paralelně po obličeji a na jednom místě jí nařízly ret. Bavila se se Zorou o jaké si neúspěšné akci a o zklamání ale více toho Hobitka už nevyslyšela.
Aredhel s Lukášem naproti tomu při svém toulání narazily na zajímavý nový obchůdek. Scurovy starožitnosti byl obchod zaměřující se na nábytek na míru, a jak název napovídal i na starožitnosti. Dvojice potkala majitele přímo na ulici když zrovna vykládal zboží z povozu. Byl to starší kroll ale na svůj věk vypadal velmi dobře. V dobrodruzích spatřil potencionální klientelu a tak se jim chvíli věnoval. Ukázal jim vnitřek obchodu kde měli řadu obrazů, koberců a kusů nábytku. A také malou dílnu za krámkem ve které zrovna nikdo nebyl.
Možná si od něho nechají jednou vybavit mlýn, ale teď je čeká cesta do Dolního přístavu.