Podzim na ostrově se pomalu měnil v zimu a tak byla rána čím dál tím chladnější. To dobrodruhům začínalo pomalu dělat starosti a tak se domluvili že až přijde příležitost, nakoupí si zimní oblečení. Cestou se stavili pro Perníka a Chraktera druhého s žebřiňákem. Cesta ubíhala rychle a skupina se utábořila na stezce, která vedla do východní část ostrova. Večer je vylekala nedaleká kráva a taky zatoulaný jezevec s jizvou na oku. V začarovaném hvozdu žijí různé nestvůry a tak se nenechali jezevcem vyvést z míry.
Další den už dorazily do Dolního přístavu a Iris navrhla aby přespaly v místním hostinci Liščí nora. hostinec byl pln veselí. Pilo se, hrála muzika a lidé tancovali. Lukáš se jako vždycky pokusily svést všechnu pozornost na sebe ale nepovedlo se mu to neboť všechny oči místních se upíraly jedině na Iris.
Té se pozornost líbila. Velmi familiárně se pozdravila s hospodskou a až s podezřelou přirozeností se připojila na jeviště kde ne ní čekal Fahrin s houslemi. Společně začali hrát a publikum jásalo. V tom si dobrodruzi všimly velkého obrazu mladé Iris jak visí nad výčepem.
Jen co měla hobitka možnost, vysvětlila všem že toto je hostinec kde vyrostla. Hospodská Kana je její matka a silnější hobit který pracoval v kuchyni je Turo. V průběhu večera Iris své mamě vyprávěla o jejich dobrodružství. O kořenářce, strašidelném dolu a Lauře avšak vynechala všechno o jejím zlodějském počínání. Zábava trvala dlouho do noci a Lukáš trávil nehlídané chvilky ničením lokálu.
Brzy ráno se všichni sebraly a vyrazily se podívat na nedaleký maják. Nyní byly vyzbrojení novými informacemi a znovu si pozorně prohlédly křížovou cestu která k majáku vedla.
Uvnitř narazily na mladého barbara který zrovna brousil prkna na stavbu zaparkovaného člunu. Nenadálá společnost ho vyvedla z míry a jakákoliv snaha o komunikaci přišla vniveč. A tak se dobrodruzi sebraly a šli nahoru. Zde se toho od jejich poslední návštěvy moc nezměnilo avšak Iris našla jakýsi mechanizmus pod kamenným stolem uprostřed místnosti. Celý se dal totiž nadzdvihnout a posunout. Pod ním byl otvor se záhadným, modrým svítícím krystalem. Tento nerost měl podobně šokující auru jako okované otvory ve stolu a tak jej nechali na pokoji.
Chrod se cítil o trochu lépe. Měl pocit že záhada nefunkčního majáku se opět o krůček přiblížila k vyluštění. Navíc, nyní si to skupina namířila směrem k Hornímu Přístavišti. K jeho rodnému městu.