Ingredience měli prapodivné názvy, jako ohnivý květ nebo lví zub. Dobrodruzi tedy vyhledali pomoc místního lékárníka, který jim prozradil, že recept přeloží jedině čarodějnice. Pokud chtějí záhadu vyluštit, musí se vydat do začarovaného hvozdu. Skupina tedy načerpala síly a vydala se do hlubin nespoutané divočiny.
Brzy se ocitli pod neproniknutelnou střechou propletených větví, avšak chaos se jim nerozbíhal pouze nad hlavami. Lesní zem byla propletená kořeny, které se sbíhaly a přerůstaly jeden přes druhý. Ve směru putování jim často ležely překážky, proto museli často měnit trasu. V jeden okamžik se ocitli mezi starými buky, jejichž kořenové výběžky se vztyčovaly Chrodovy až po pás. Dobrodruzi se museli smířit s nehezkou pravdou. Byli ztraceni.
Po chvíli dohadování se rozhodli, že vylezou na strom, aby se mohli porozhlídnout po okolí. První lezla Iris. Strom měl kolem dokola několik sáhů a jeho kůra byla hrubá a popraskaná, to hobitce umožnilo aby na strom jednoduše vyšplhala. Netrvalo to dlouho a zmizela v koruně. Zbylá trojice stála pod stromem a čekaly než se jim dobrodružka ozve, ale nic se neozývalo.
Aredhel s Chrodem se vydali za ní. Jejich výstup už nebyl tak ladný ale po chvíli se též ocitli mezi větvemi. Z ničeho nic na ně vystartovalo jakési monstrum. Mělo tvrdou, popraskanou kůži, ostré pařáty a prázdné oči. Jelikož byly zaskočeni, monstrum je dostalo během chvilky.
A tak zůstal Lukáš ve hvozdu sám. Nikdo z jeho crew neodpovídal na volání a na strom se vyšplhat bál. Chvíli na starý strom hleděl, až v šeru rozpoznal náznaky obličeje. Než ale stačil od stromu poodstoupit, monstrum vyskočilo ze dřeva a dostalo i něj.
Jeden po druhém se začaly dobrodruzi probouzet, avšak každý byl proklet do podoby jiného zvířátka. Z mrštné Iris se stala hbitá lasice. Rychle prozkoumala své nové okolí a zjistila že se nachází v jakémsi drobném obydlí. Dále se probrala Aredhel. Ta se proměnila v rosničku a také začala prohledávat vlhký pokoj, uzpůsobený její nové velikosti. Dál se, se zívnutím, probudil Chrod. Z něho se stal bobr, měl silné zuby a majestátný ocas. Vše kolem něj bylo ze dřeva, ale na lahodný nábytek si prozatím nechal zajít chuť a šel hledat ostatní. Poslední se začal rozkoukávat Lukáš. Kolem něho byla tma a tak začal předními tlapami hrabat zem, než se vyhrabal v chodbičce která vedla dále do domečku. Proměnil se však na krtka, takže po cestě toho moc neviděl.
Všichni se sešly v centrální kuchyňce, kde na ně už někdo čekal. Starý jezevec s jizvou na oku všechny přivítal a usadil ke skromné večeři.
„Byly jste zakleti podzimní strážkyní lesa“ začal jezevec „mohu její kouzlo zlomit, ale budu potřebovat pár ingrediencí“. To dobrodruhy motivovalo, aby se znovu vydaly do nebezpečného a zákeřného začarovaného hvozdu.