Drak se narodil ve světě, který záhy ztratil denní světlo. Společně s ním se vytratilo teplo a pomalu zde utichal i život. Obyvatelé toho světa tedy žili zákonem džungle a začali se pojídat navzájem. Dlouhé lány zmrzlé pustiny byl jediný domov, který si ještěr pamatoval. Jednoho večera se na noční obloze objevilo světlo. Bylo malé a chladné, ale v očích těch, kteří dotek záře již staletí nepocítili, znamenalo naději.
Dlouho drak Omnes putoval, ale čím blíž světlu byl, tím více sourozenců z jeho světa cítil po svém boku. Všichni se táhli za světlem. Omnes nebyl první co k hvězdě, jak světlo tvorové pojmenovali, došel. Ale za ní se otevřel docela nový svět, který měl plno těchto hvězd. Vydal se vždycky k té nejbližší, ale vždycky ji našel už obsazenou někým z jeho sourozenců.
Až jednou došel k velké vodě, roztáhl křídla a dolétl si skrz mlhovinu k další hvězdě. Nacházela se na ostrově, který byl příjemně schovaný. Osídlená nebyla, ale on věděl, že je to jenom otázka času, než ji ostatní najdou. V ten okamžik se tedy rozhodl svoji hvězdu zničit, aby už nikoho nelákala, a začít plenit.
Když dojedl všechno zlato, které našel, uzavřel dohodu s Holáčem, že dokud zůstane pod zemí tak bude dostávat všechno zlato, které najdou. Drak ví, že ho králové už několik generací krmí mědí, je však ve své díře spokojený.