Za vlády krále Mulina se v bronzových horách pohyboval poslední z ptáků ohniváků a král tuze chtěl mít tento skvostný exemplář pro sebe. Jen pár dvorních rytířů se odvážilo na lov vyrazit, avšak všichni se vrátili s nepořízenou.
Dychtivý král tedy nechal zavolat dobrodruha Dalimila, jenž byl proslulý svou chrabrostí mezi prostým lidem a nakázal mu ohniváka polapit a dotáhnout k dvoru. Za to mu slíbil poklad nedopočitatelné hodnoty. Dobrodruh tedy nadšeně úkol přijal a do hor vyrazil.
Mezi ostrými skalisky hvízdal vítr a Dalimil sám postupoval až k úpatí nejjižnější hory, kde na hnízdo narazil. Dalimil byl velmi hrdý, tak k hnízdu namířil meč a vyzval netvora na souboj. ´Přišel jsem tě porazit, vylez a utkej se se mnou. ´ Hrozivé pařáty se vynořily na okraji černého hnízda a za nimi jako slunce vyšla plamenná hlava s černýma očima. Pták měl dlouhý a ostrý zobák a strašlivější snad už byla jen jeho velikost. Když roztáhl křídla byl větší než koruny stromů a plameny osvětlil celé stinné údolí.
´Jsem tu sám a i tak tě porazím bez problému. Mé pařáty nepřemůžeš, člověče, ´ zaskřípala mu slova pod zobákem a než se stačil Dalimil připravit, pták už naň vlítl a pařáty se mu zaryl do ramen. Dalimil se snažil ze spárů dostat, ale marně. Ohnivák se pak rozpálil do běla a Dalimil vzplanul. Naštěstí ho pařáty pustily, tak měl šanci utéct a uhasit se v nedaleké tůňce.
Dalimil si šetřil rány a přemítal jak tedy na ptáka vyzrát. Vzdávat se, to neměl ve zvyku. Vrátil se tedy do města a požádal o pomoc svého přítele kupce. Spolu vymysleli, že jako každý jiný i ohnivák musí mít svou cenu. A tak naložili selský povoz vším, o co by mohl pták jevit zájem. Byly v něm zlaté, drahé kameny, kožešiny a všemožné druhy jídla.
Dorazili tedy znovu k černému hnízdu a Dalimil pravil: ´Přišel jsem s tebou vyjednávat, vylez a podívej se co nesu. ´ Pták opět zdvihl hlavu a povoz si prohlédl. ´Sám v prázdném hnízdě nemám potřeby pro bohatství. Mé oči neoslníš, člověče, ´ odvětil ohnivák a s pronikavým syčením povoz i se všemi poklady zapálil.
Dalimil se s kupcem vrátili do města a požádali o pomoc svého přítele mladého akolytu. Ten byl velmi sečtělý a mnohého toho znal. Zamyslel se tedy nad problémem a řekl, že každý inteligentní tvor jistě prahne po vědění. Naložili tedy opálený povoz knihami a svatými texty a vyrazili zpět k černému hnízdu.
Dalimil předstoupil a zvolal: ´Přišel jsem ti obohatit duši, vylez a poslechni si všechno vědění, které svět nabízí. ´ Ohnivák tedy vystrčil hlavu a poslechl si, co všechno za texty Dalimil přivezl. Když dobrodruh skončil, řekl mu: ´Vědění je to vskutku rozsáhlé, ale k čemu věci znát, když se o ně nemám s kým dělit. Mé pozornosti se ti nedostane, člověče. ´
Dalimil se znovu s nepořízenou vrátil do města, kde už na něj čekal král a začal mu vyhrožovat, ať už ptáka konečně uloví. Dalimil však už na odměnu ani nepomyslel. Moc dobře věděl, co musí udělat.
Vydal se do lesa, kde si nechal od čarodějnice připravit mocné zaklínadlo a pak jel sám k černému hnízdu.
´Přišel jsem za tebou. Mám kouzlo, které mě promění na ptáka ohniváka a už nikdy nebudeš muset být sám. Podívej. ´
Ohnivák slétl z hnízda a přistál hned vedle Dalimila. Žár ho pálil na tvářích a světlo jej oslňovalo. ´Čárů netřeba, ´ pronesl ohnivák pěvně a s roztaženými křídly se proměnil v mladou dívku s černými vlasy. ´Mé srdce ti již patří, Dalimile. ´
A tak se vrátili do města spolu. Akolyta je oddal ještě ten den, kupec jim sehnal skromné, ale pěkné bydlení, a král? No ten, samozřejmě, chtěl Dalimilovu hlavu. Avšak dobrodruh mu předal kouzlo se slovy: ´Pokud ohniváka chcete, můžete zaříkadlo pronést a hned tu bude. ´
Říká se, že král stále létá nad královstvím a hubuje na Dalimila, ale přistát se neodhodlá. Co kdyby někdo chtěl posledního ptáka ohniváka jen pro sebe?